Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Poutač

CLOUD: Máte všechna data on-line? Zítra nemusíte mít nic

Budoucností Internetu je cloud. Prý.

Obří marketingová masáž přesvědčuje nás i firemní zákazníky o tom, jak je skvělé vzdát se svých dat. Nemusíte mít drahá úložiště, není třeba investovat do serverů, nemusíte zaměstnávat ajťáka. Stačí terminály, přes které se prostřednictvím Internetu připojíte k hodným poskytovatelům cloudových služeb, kteří za hubičku nabízejí spoustu místa a ohromující výpočetní výkon.

Zní to jako pohádka. Až do doby, než budou cloud využívat všichni a než se něco pokazí.

Platit, platit, platit

Tak lze v kostce shrnout, k čemu jsou zákazníci tlačení.

Tablety a tzv. chytré telefony jsou zařízení, která bez připojení k síti můžete využívat akorát jako těžítko. Výrobci je schválně osazují nejmenší možnou interní pamětí. Systém s nezbytnými aplikacemi obvykle zabírá tolik místa, že se do těchto udělátek nevejde téměř nic.

Klasické notebooky nebo počítače můžete využívat jako zábavní centrum i bez Internetu. Neplatíte. Jednou si koupíte operační systém s kancelářským balíkem, pak od Vás nevidí jejich tvůrci třeba 10 let ani korunu.

Cloud, to je jiné kafčo. Software si pronajmete a furt cvakáte. Aby všechno běželo svižně, nestačí pomalé připojení za pár drobných, zase hezky cvakáte.

Nechcete to zadarmo? Dobře vám tak

Mládežníci už nepotřebují svá data vlastnit.

Mnozí jsou plně odkázání na služby, které (až dosud bezplatně nebo za pár drobných) nabízejí přístup k neomezenému množství hudby, filmů, her. Teenageři s bohatými rodiči neváhají a utrácejí, ačkoli jim v rukou nezůstává nic.

Pořád ještě jsme svědky ochutnávky zdarma. Ale s tím, jak ubývají staré páky, které na svých discích uchovávají kulturní bohatství, také ubývají lidé, kteří jsou schopni reagovat na případné protipirátské restrikce vypuštěním dat na Internet či poskytnutím možnosti fyzicky je zkopírovat.

Leč pro mladé je bezplatné stahování a archivace málo in, chtějí všechno hned. Navíc nemají v telefonu místo.

Až přijdou potíže, cloud nám pěkně zavaří

Pokud nefunguje Internet, je cloud k ničemu.

Obří datová centra jsou lákavým cílem pro teroristy a hackery. Samozřejmě zabezpečení je tak velké, že ztráta dat (vůbec, ale vůbec) nehrozí. Když budou cloudové služby široce využívány a toto zabezpečení selže, dojde k obří krizi. To, co je dnes uloženo v domácnostech, firmách, bankách nebo třeba úřadech, bude najednou pryč. Všechno.

Současná decentralizace je výrazně bezpečnější.

Na těch, kteří teď garantují stoprocentní dostupnost a bezpečnost dat v rámci cloudu, si pochopitelně v případě průšvihu nikdo nic nevezme. Budou mít nahrabáno a budou se smát pitomcům, kteří uvěřili jejich slibům. Vzpomeňme na světovou finanční krizi, jak byli potrestáni velkohubí bankéři, spekulanti, burziáni, politici...

Kam dál?
Pokud je evoluční teorie pravdivá, pak nás Internet zabije
Jak spustit DOOM 2 ve Windows + Nejlepší MegaWADy

Štítky: ,

Aerosmith a Guns N' Roses: 2 videoklipy s příběhem

Onehdá jsem si v rámci nostalgické chvilky pouštěl videoklipy z divokých devadesátých. Ať už si o hudební složce myslíte cokoli, klipy bez jakékoli pochybnosti odolaly zubu času. Řemeslné provedení bylo na úrovni filmů pro kina a scénáře vyprávěly opravdový příběh.

Od té doby jen úpadek.

Když se nad tím zamyslím, jde o obecnější jev. V roce 1991 nebyl u nás připojen na Internet nikdo, vyhledávače neexistovaly, v roce 2000 byl Internet široce rozšířen, vládnul Google a Seznam. V roce 1991 mělo mobilní telefon několik bohatých pošuků, v roce 2000 ho vlastnili téměř všichni.

Jaký pokrok nastal za dalších 17 let? Přišly jen drobné inovace, které se podařilo skvěle prodat.

Možnou příčinu naznačují také tyto videoklipy. Sálá z nich touha po svobodě, vyzývají mládež k rebelii, ke střetu s generací rodičů. Z tohoto střetu pak, ostatně jako vždy v historii, vyrůstal pokrok. Třetí tisíciletí přineslo pasivní teenagery, kteří nevyčnívají z řady, spokojeně konzumují a nic nechtějí měnit.

Naše civilizace se potácí nad propastí. Zaprdění politici to nezachrání. Mládežníci, co tak začít konečně dělat aspoň trochu bordel?

Dost řečí. Dívejte se a učte se.

Aerosmith: Cryin'


Guns N' Roses: November Rain


Kam dál?
...a bude hůř - Neprávem zapomenutý český film
Tomáš Klus: Něco jako Nohavica

Štítky: ,

Čtenářský deník - Patrik Hartl: Okamžiky štěstí

K letošním narozeninám jsem si přála knihu (ostatně, ke které příležitosti by se mi nějaká ta literatura nelíbila, že ;) ). Prý jsem řekla, že to má mít aspoň 500 stran, ať mám co číst. Nepamatuju si to, ale zní to jako já. A tak se mi vzhledem k aktuálním novinkám na pultech knihkupectví ocitl v ruce román Patrika Hartla Okamžiky štěstí. S tímto autorem jsem přišla do kontaktu poprvé. Jak na mě působila jeho již několikátá publikace s vámi budu ráda sdílet v tomhle článku.

Pro formu využiju obvyklé schéma:

O autorovi

Čerstvě čtyřicetiletý český autor má za sebou studium FAMU. Věnoval se filmové i divadelní režii. Režíroval několik úspěšných divadelních her, včetně tří vlastních. Ve světě literatury debutoval knihou Prvok, Šampón, Tečka a Karel. Na kontě má rovněž Malý pražský erotikon.

Vydání: Bourdon, 2016

Kompozice

Kompozice je překvapivá. Dostanete do ruky knížku, která se dá číst z obou stran. Kolegyně na výcviku si myslela, že četbu předstírám a držím knihu vzhůru nohama :D Z každé strany můžete sledovat příběh dvou sourozenců odehrávající se ve stejný čas, avšak psaný jiným pohledem. Oba mají 14 kapitol a lehce přes 250 stran textu.

Děj (nečtěte celé, pokud nechcete přijít o překvapení)

Na začátku si prohlédneme studenty Veroniku (20) a Jáchyma (17) žijící v pražské vilce. Jejich životy navenek vypadají pohodově, snad až idylicky. Ovšem jen do chvíle, kdy se dozvědí katastrofickou zprávu: oba rodiče jsou mrtví důsledkem autonehody. Jejich bezpečný svět se zřítí jako domeček z karet, jsou skokově zatíženi jak emocemi s tím spojenými, tak obrovskou, až drtivou odpovědností sami za sebe. Musí začít řešit otázky finanční, opatrovnictví... Aby toho nebylo málo, Veronika je těhotná a dítě čeká s Kubou, který odjel do Anglie budovat kariéru a nakonec si tam našel jinou lásku.

Sledujeme, jak se každý ze sourozenců vyrovnává s touto těžkou situací. Na první pohled lépe zvládá Veronika, která po nástupu na matfyz vymyslí plán nabídnout pokoje v domě ke spolubydlení a následně rozjíždí cateringovou firmu. Zatímco Jáchym utrpí úraz při parcouru, nechá v předposledním ročníku střední školy i bezpečí poskytujícího vztahu s přítelkyní a odjíždí do USA prorazit u filmu. Zpět domů jej ale po několika měsících přivede Veroničino zhroucení a hospitalizace v psychiatrické léčebně. Pomáhá sestře s cateringovou firmou, s kamarádem ze střední pak rozjíždí obchod se skateboardy. V roli svědka posvětí Veroničinu svatbu se svým americkým kamarádem, s nímž Veronika čeká druhé dítě. Manželství se ale nevyvede. Ani Jáchym není vztahově spokojený, ze všeho se rozhodne pracovat na zámořském parníku v animačním týmu. Tam potká Amy z Anglie, lásku svého života.

Veroniku se po letech úspěšně snaží získat zpátky Kuba, se kterým poté žije. Vtipnou, dojemnou nebo jen zamotanou tečkou je, že Kuba se před krátkou dobou právě s Amy rozešel a že je to to děvče, kvůli kterému nechal Veroniku na holičkách...

Postavy

Veronika - hlavní ženská postava knihy, dívka s matematickým nadáním, která ale vlivem situace rezignuje na VŠ vzdělání a profesně uspěje ve vaření, svém velkém koníčku.
Jáchym - chytrý kluk, nadaný gymnasta, celkově dost nekonformní, zábavný, ale také přemýšlivý, díky odvaze a snaze úspěšný snad ve všech činnostech, kterým se rozhodne věnovat.
Kuba - syn ambiciózních rodičů, zabývá se designem, studuje v Anglii, pracuje pak po celém světě, nakonec se ale vrátí do ČR za Veronikou.
Vlado, Stano a dvě děvčata z Brna - spolubydlící v pražské vilce, každý jinak ztřeštěný.
Ája - dcera Veroniky a Kuby, stará se o ni z velké části sousedka Veroniky, která je v důchodu.

Místo: Praha, místy Plzeň, Londýn, LA

Čas: současnost

Vlastní názor

Je to román a je to oddechovka. Takhle to ve zkratce beru. Realistického není snad nic. Možná krom autorova porozumění současné pražské mládeži (je-li taková, jak je líčena). Je to smutné a v závěru veselé zároveň. Je to o hledání a nalézání, a nejvíc snad o odpuštění (skláním se před Veronikou, že je schopna odpustit Kubovi). A taky je to slaďák. V ději jsem zapomněla zmínit, jak Kuba v závěru knihy zachraňuje Veroniku z hořícího auta (ne, nedělám si srandu). Takže z mého hlediska: body za nápad a zajímavé zpracování. Dobrá práce s popisy stejných událostí z úhlu pohledu různých aktérů. Čtivost, lehkost, chytlavost. Je fajn, že tu někoho takového máme. Ovšem s klasickými autory Patrik Hartl srovnání nesnese.

Kam dál?
Čtenářský deník - Paula Hawkins: Dívka ve vlaku
Čtenářský deník - F. M. Dostojevskij: Zločin a trest

Štítky: ,

Zpravodajské Rádio ZET: Dobrý nápad, nic moc provedení

Ukecaný, nudný a hudebně trapný Radiožurnál versus lokálně vidlácké regionální stanice Českého rozhlasu versus rozjuchaná komerční rádia. Kdo vítězí?

U mě soukromé zpravodajské Rádio ZET. I když jde o jednookého mezi slepými.

Dá se poslouchat. Hudba je spíše rockovější, coververze téměř nehrají, informace bývají často zajímavé. Leč zoufale chybí člověk, který by rádio vedl. Určitě existuje, nicméně je utajen, kontakt k nenalezení, výsledky práce nulové.

Hlavně levně

Tak lze shrnout motto Rádia ZET.

Pokud s někým udělají rozhovor, otočí ho klidně třikrát během několika málo hodin. A protože je opakování matkou moudrosti, dají ho znovu následující den.

Moderátoři jen vyplňují čas mezi písničkami, rozhovory a informacemi. O zpravodajství evidentně nemají áhnung. Oplývají slovní zásobou na úrovni komerčních stanic, ale nejsou tak veselí. Vlastní názor neřeknou a s nikým nekomunikují.

Mrtvé rádio

Čímž se dostáváme k nejslabší stránce Rádia ZET.

Jde o dokonale mrtvé médium. S nikým živě nemluví a když, tak to dělají za účelem předtočení. Posluchači nemají možnost jakkoli se do vysílání zapojit.

V módě je dnes jiný přístup. Pokud v 15:30 spadne v Horní Dolní do žumpy prase a v 16:30 ho hasiči v plném zdraví vytáhnou, tak je nezbytné mít na místě v 19:30 reportéra pro živý vstup.

Rádio ZET je opačný extrém.

Šetřit, ale přemýšlet

Pro začátek by to chtělo někoho, kdo si vysílání (třeba od osmi do čtyř) poslechne. Pak odpadne otravné opakování i absurdity, jako když se v roce 2017 anglicky dozvídáme, co právě pronesl britský premiér Tony Blair.

Pak zaplatit aspoň jednoho slušného novináře, který se bude věnovat rádiu na plný úvazek a občas třeba vystrčí paty ze studia.

Za zvážení stojí přesun z Prahy. Za poloviční mzdy jsou v regionu dvakrát lepší pracovníci.

A nebát se zapojení studentů politologie, mezinárodních vztahů, ekonomie, sociologie... Určitě se od nich je možné dozvědět víc informací, než jakou stanici posloucháme a jaké předtočené téma následuje.

Zároveň to chce omezit prapodivné kouče, analytiky a podobné vemena, které moudrým hlasem sáhodlouze opakovaně sdělují banality.

Zpravodajské rádio pro střední generaci? Dobrý nápad. Teď jen zapracovat na provedení.

Také Vás zajímá:
Novináři, přestaňte nám konečně lhát o nezávislosti médií
Matrix AB: Babiš není idiot, jen špatný herec

Štítky: ,

Awkward a Girls: 2 seriály o holkách s malýma prsama

Krom toho, že jsou oba skvělé a obě hlavní hrdinky nebyly nahoře příliš obdařeny, spojuje tyto seriály ještě jedno. Český dabing je naprosto příšerný, v případě Girls přímo děsuplný (což je s podivem, HBO si prý zakládá na kvalitě). Proto všemi deseti doporučuju původní znění.

Co se děje týká, jedná se o takový Sex ve městě pro juniorky.

Prim hraje ženský pohled na svět, chlapci a chlapi jsou jen do počtu. Marně čekám, až někdo natočí podobný seriál o mužích, vždyť také dovedou hezky tlachat (viz hospody), zažívají vztahové peripetie, občas se ztrapní.

Nicméně dost planých řečí, pojďme si přiblížit, proč zrovna tahle televizní dílka stojí za pozornost.

Awkward - Upřímná a vtipná limonáda ze střední školy

Jenna má (v první sérii) 15 let. Její rodiče se marně snaží být věčně mladí. Spolužáci Jennu příliš nemilují, ale má pár dobrých kamarádek.

Své postřehy o světě publikuje na blogu. Jak napovídá český název seriálu Nešika, Jenna se nepříliš obratně vyrovnává s nástrahami střední školy. Navštěvuje prdlou školní poradkyni. Je docela hezká, ale (jak neobvyklé u puberťačky) nepřipadá si tak.

Seriál vytvořila stanice MTV. V minulosti se nebáli provokovat. Proto se tady míchá limonáda se skutečným životem. Jenna popíjí, má sex, občas i na fet dojde, ačkoli rozhodně nepochází ze sociálně vyloučených vrstev.

Čeští teenageři jsou v médiích prezentováni jako ti, kdo ve srovnání se svými vrstevníky ze zahraničí nejvíc kalí. Třeba nejsou nejzhýralejší, ale v rámci průzkumů nejupřímnější.

Girls - Přerostlé holky, které hledají a nevědí co

Hlavní hrdinka seriálu Girls se jmenuje Hana a je o 10 let starší než Jenna.

Ideály vyšuměly.

Hana se marně snaží prorazit jako spisovatelka. Je blbá, namyšlená a pouze průměrného vzhledu. Přesto svým zvláštně roztomilým způsobem vzbuzuje sympatie. Jak sama říká, je oplácaná, ale ne obézní.

Postavy seriálu Girls jsou propracované, každá už stačila během života něco poztrácet.

Lena Dunham, která Hanu hraje (také seriál produkuje, píše a režíruje některé díly), je v USA velkou celebritou. Nesnáší Donalda Trumpa, který o ní prohlásil, že je mimořádně neatraktivní.

To záleží na vkusu každého soudruha. Nicméně je také pekelně talentovaná. Girls letos končí. Jsem zvědavý, co holčina ukáže (krom svých malých prsou, které vévodí snad každé epizodě) v budoucnu.

Kam dál?
Cizinka: Seriál, který mě uhranul :-)

Štítky: