Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Poutač

To jsou ale paradoxy, pane Rejžku, že?

Jan Rejžek je nesmlouvavým hudebním kritikem. Ve svém životě (jak o něm kdosi trefně napsal) pochválil snad jenom Pink Floyd, a to z mladické nerozvážnosti.

Stejně přímočaře jako k muzice se pan Rejžek vyjadřuje také k celospolečenskému dění. Sám sebe označuje jako příslušníka pražské lumpenkavárny. Každý týden se těším na jeho drsné Poslední slovo v Lidových novinách.

Protože mám Jana Rejžka rád, dovolím si ho třikrát pošťouchnout.

1) Milovaná Slavia, nenáviděný Zeman

Pan Rejžek se často rozplývá nad tím, jak se aktuálně daří fotbalové Slavii Praha.

Zároveň peskuje Miloše Zemana za to, že je příliš servilní k čínským papalášům. Ovšem pokud by jim Zeman nelezl do zadku, Rejžek by se nemohl radovat z úspěchů milovaného klubu. Vzpomeňme na trapné sezóny před přílivem čínských peněz.

Rejžek podporuje Slavii, tzn. podporuje čínskou investici. Ale plive na toho, kdo ji zařídil.

2) Poslechové pořady díky komárům

Jan Rejžek objíždí republiku s poslechovými pořady, má jich na kontě stovky.

Nevyhýbá se novinkám. Ovšem pouští především interprety, kteří nebyli před rokem 1989 u našich soudruhů příliš oblíbeni.

Nedostupnost nosičů v běžné obchodní síti způsobila, že šlo o srdcovou záležitost, lidé muziku společně poslouchali, tajně si ji půjčovali, kopírovali, pokoutně prodávali.

Hudba byla něčím víc než jen hudbou.

A proto má dnes pan Rejžek úspěch s poslechovými pořady.

3) Estébák nejúspěšnějším porevolučním písničkářem

Jan Rejžek často vytýká Jaromíru Nohavicovi spolupráci se Státní bezpečností.

Právě Nohavica jako jediný z písničkářů komunistické éry důstojně zvládl příchod nových časů. Dodnes jeho tvorba snese přísnější měřítka. Samozřejmě nahrál i spoustu kýčovitých nebo pitomých songů, ale také umí jít do hloubky a reflektovat současné dění.

Otázkou zůstává, nakolik byla spolupráce s tajnou policií příčinou Nohavicova (dávno překonaného) alkoholismu a nakolik ho drásá špatné svědomí. Faktem je, že většina umělců ze sebe vymáčkne to nejlepší, pokud trpí.

Kdo ví, jak by hodnotil hudební kritik Rejžek písničkáře Nohavicu pouze skrze jeho tvorbu.

Dinosaurus Rejžek

Jan Rejžek je pro mě ztělesněním starých dobrých časů, kdy byli kladně přijímáni ti, kteří měli svůj názor, byli sami sebou a neměli strach říct, co si myslí.

Ale doba je jinde. Marta Kubišová to trefně popsala v jednom rozhovoru. Lidé se dnes bojí stejně jako za Husáka.

Až Jan Rejžek nebude, bude mi hodně chybět.

Také Vás zajímá:
Charta 77 versus AntiCharta - NĚKOLIK VĚT o souboji gerontů
Proč nefunguje komunismus? Zničí ho 1 černý pasažér

Štítky: ,

Renesance - Přelomová epocha euroamerické kultury

Pojem renesance pochází z francouzského renaissance – obrození, obroda, rozkvět. Epocha materiálního, kulturního a ideového vývoje ve 14.-16. století ve většině západoevropských a středoevropských zemí. Je to období, které nastupuje po gotice, svého vrcholu dosáhlo ve 14. století v Itálii, nejrozvinutější zemi té doby. Konec renesance v 16. století souvisí s nástupem feudální katolické reakce, střídá ji baroko.

Renesanci můžeme dělit na ranou (14. stol. - quatrocento), vrcholnou (15. stol. – cincocento) a pozdní, která je ve výtvarném umění pojmenovávána jako manýrismus. Jinak byla renesance poměrně jednolitým proudem, který na různých místech vykazuje podobné znaky. S jejím nástupem, trváním a zánikem souvisí dvě historické události – roku 1453 byl Cařihrad dobyt Turky, čímž končí dominance Byzance na Balkáně. Roku 1517 teze Martina Luthera a příklon velkého počtu západních křesťanů k reformaci rozštěpí římskou církev, což vede v podstatě k ústupu renesance způsobenému nástupem velkých teologických rozporů způsobujících občanské války a jiná krveprolití.

Renesance je obdobím tradičních monarchií, v nichž se obyvatelstvo dělí na tři stavy: šlechta, měšťanstvo a nevolníci. Nevolníci - vlastněni šlechtou, neměli v podstatě žádná práva. Měšťanstvo je právě vznikající vrstvou, která stojí za rozvojem měst v tomto období. Jsou svobodní a živí se řemesly a obchodem. Šlechta, jejímž členem se člověk mohl stát jen dědičně, případně sňatkem s některým jejím členem, podléhá králi, který přiděluje majetky i tituly. Renesance je obdobím velkých zeměpisných objevů (1492 – Kolumbus – Amerika, Magalhaes – 1519-1522 - obeplutí zeměkoule), pokroku vědy i techniky (1450 – knihtisk), rozvoje matematických a experimentálních metod studia přírody i vesmíru (Galileo Galilei – zdokonalení dalekohledu, kulatost Země, Mikuláš Koperník – heliocentrismus, Giordano Bruno – představa nekonečnosti vesmíru, Slunce je jen jednou z mnoha hvězd), rozvoj anatomie a lékařství a dalších věd.

Renesance je obdobím odvratu od gotického ideálu Boha, je pro ni typický antropocentrismus. Člověk je stvořen k obrazu božímu, je dobrý, má řadu schopností poznávat a tvořit, a tak je na špičce jeho hodnotové orientace místo víry snaha o pravdivé poznání světa (=věda), umění se z oslavy boží dokonalosti stává spíše oslavou pozemského života. Charakteristický je světský protifeudální a protiteologický humanismus, který přinášel a zpřístupňoval hodnoty světské antické kultury a filozofie. Renesance zasáhla do všech oblastí života – je patrná v architektuře a výtvarném umění (techniky: olejomalba, sgrafito, štuk, bronz, terakota, fajáns, sklo, dochází k znovuoživení podobizny, aktu, krajinomalby, zátiší, jezdeckých pomníků, náhrobních monumentů, městský palác, zámek, vila, letohrádek, ale i chrámové stavby; zesvětštění a zpohanštění sakrálních témat, heslo: člověk je měřítkem všech věcí), literatuře (odvrat od teologického k světskému myšlení, inspirace antikou a jejími komediemi a tragédiemi, kratší vtipné povídky, světská poezie); v divadle (inscenace antických tragédií a komedií, tvorba podle jejich vzorů, vliv antické tradici patrný i v lidové commedia dell´arte, nové žánry: opera, balet, pastorále; stavba nových divadel), hudba (vokální polyfonický sloh, imitační technika, drobné skladby – frottoly, villanelly, canzonety, dále madrigaly, nástroje – loutna, varhany, virginal).

Hlavním rozdílem mezi renesancí a jí předcházející gotikou je opozice teocentrismus – antropocentrismus. V gotice se člověk před bohem sklání, bojí se ho, stavby sahají až do nebes, na člověka působí monumentálně, je proti nim maličký; v renesanci je člověk sám mírou věcí, rozhoduje podle toho, co vyhovuje jemu, baží po poznání, snaží se obsáhnout co nejvíce znalostí (např. učenec Erasmus Rotterdamský).

Hlavními představiteli renesance byli – ve výtvarném umění: Leonardo da Vinci (malby Mona Lisa, Dáma s hranostajem, Poslední večeře páně), Michelangelo Buonaroti (fresky v Sixtínské kapli – Poslední soud a Stvoření světa, sochy – Pieta, David), Sandro Botticelli (malby Zrození Venuše, Příchod jara), Rafael Santi (malba Sixtínská madona), Tizian (malby Venušina toaleta, Bakchus a Ariadna) v architektuře: Fillipo Brunelleschi (dóm ve Florencii), Leon Battista Alberti, Donato Bramante. V literatuře: jedno z prvních renesančních děl – Dante Alighieri (duchovní epos Božská komedie), poezie: Francesco Petrarca (Sonety Lauře), Francois Villon (Velký a Malý testament, Balada o tlusté Margot), próza – Francois Rabelais (Gargantua a Pentagruel), Giovanni Boccacio (Dekameron), Miguel de Cervantes Saavedra (Důmyslný rytíř Don Quijot de la Mancha), Geoffrey Chaucer – Canterburské povídky, eseje – Michel de Montaigne, drama – William Shakespeare (historické hry: Jindřich VIII, Richard III , tragédie: Romeo a Julie, Král Lear, Hamlet, Othello, komedie: Sen noci svatojánské, Paničky windsorské, Jak se vám líbí, Kupec benátský), Moliere (komedie Lakomec, Zdravý nemocný, Tartuffe), Lope de Vega (Fuente Ovejuna – česky: Ovčí pramen).

Další významné osobnosti: Erasmus Rotterdamský – všestranný vzdělanec, překladatel, spojoval humanistický ideál s hlubokou křesťanskou vírou, dílo – Chvála bláznovství, Thomas More – autor utopistického filosofického díla Utopia, Thomasso Campannela – autor utopistického díla Sluneční stát, Nicollo Machiavelli – pragmatický italský politik – spis Vladař, filosofové Francis Bacon, Thomas Hobbes.

K myšlenkám a postupům uplatňovaným v renesanci se evropská kultura vrátí opět v klasicismu, který stejně jako renesance čerpá prvotní inspiraci z antiky. Mezi renesanci a zmiňovaný klasicismus se vklíní ještě baroko, které znamená návrat k myšlenkovým konstrukcím středověku, k ideálu boha a posmrtného života. V dnešní postmoderní době můžeme najít odkaz snad všech období naší kultury – odkaz renesance hájí například ti, kteří se snaží žít naplno teď a tady, poznávat sebe a svět, jejichž ideálem je sebezdokonalování.

Použitá literatura
1. KOLEKTIV AUTORŮ. Encyklopedický slovník. Praha: Encyklopedický institut ČSAV 1980
2. DEBICKI, Jacek; FAVRE, Jean – Francois; GRÜNEWALD, Dietrich; PIMENTEL, Antonio Filipe. Dějiny umění. Praha: Argo 2001
3. SOCHROVÁ, Marie. Dějepis I v kostce pro střední školy. Havlíčkův Brod: Fragment 1999


Kam dál?
Čtenářský deník - W. Shakespeare: Romeo a Julie
Paul Verlaine: Podzimní píseň (překlad František Hrubín)

Štítky:

Varovné obrázky na alkoholu - První návrhy

Na každé krabičce kuřiva máme varovný obrázek, který naturalistickým způsobem ukazuje, co nás může potkat, pokud podlehneme. Negativní celospolečenský dopad konzumace alkoholu je násobně větší než u cigaret.

Proto je logické, že nás u chlastu dřív nebo později nemine explicitní grafické znázornění důsledků nezřízeného pití.

Aby si nemohly tabákové firmy stěžovat na diskriminaci, varování bude také zabírat 60 procent plochy etikety.

Co s rozlévaným alkoholem? Není nic jednoduššího než uzákonit povinnost připojit ke každé skleničce letáček s nezbytnými informacemi.

Jaké varovné obrázky a nápisy nás čekají?

Alkohol může způsobit nekontrolovatelné blití!

Doplněna bude fotografie dobře vypadajícího sympaťáka, zlehka (ale jen zlehka) nezávislého teenagera, který se vyválel ve vlastních zvratcích.

Po alkoholu můžete být agresivní!

Tady bude vyobrazena žena ve středních letech s rozbitým obličejem.

Alkohol Vám může zničit život!

Sem se připojí fotka s pěkně špinavým a notně prochcaným bezdomovcem.

Kvůli alkoholu umírají lidé při dopravních nehodách!

Stejně jako jsou některé obrázky na krabičkách cigaret hodně drsné, také tady bude něco pro tvrďáky, spousta krve, vyhřezlá střeva, také mozek ukápne.

Alkohol rozbíjí rodiny!

Na city zahraje ubrečená holčička, které zjevně schází úplná rodina.

Varianty u konkrétních nápojů:

Nadměrné pití piva způsobuje obezitu!

Zde bude vyfocet sličný chlupatý padesátník v minislipech s pořádným bierbauchem.

Pokud vypijete láhev tvrdého alkoholu, zemřete!

Sem přijde výživná mrtvola.

Po vínu Vás může bolet hlava!

Tady nás obšťastní vyobrazení mladé ženy s krvavýma očima a výrazem ve tváři, ze kterého je na první pohled zřejmé, že jí v hlavě bouchá sada silvestrovských raket.

Dočkáme se odrazujících obrázků na alkoholu už v příští pětiletce?

Také Vás zajímá:
Pivní kultura končí, národ vyhlíží světlé zítřky
Zavřeli kvůli EET hospodu? Zřiďte klubovnu s korkovným

Štítky: ,

Čtenářský deník - Anna Žídková: Deník zelené vdovy

V poslední době jsem se dala na čtení beletrie z lidové knihovny naší vesnice. Při poslední návštěvě mi paní knihovnice podala knihu Deník zelené vdovy aneb cikánské věštění se slovy to napsala ta modelka. Na přebalu zmalovaný, ač hezký obličej. Uff, lekla jsem se. Málem jsem tam tu knížku nechala. Ale knihovnice se dušovala, že je to dobré, a tak jsem si ji odnesla domů (hlavně, abych ji neurazila). Nicméně: není to tak špatné. Koneckonců mě to zaujalo natolik, abych vám sem o tom napsala...

O autorce

Anna Žídková - a pozor - zde musím opravit naši milou knihovnici - není bývalá miss. Ta se totiž jmenuje Monika a v současnosti řídí obec Kravaře. Anna Žídková je pseudonym spisovatelky Anny Obermannové, matky Ireny Obermannové, která v důchodu na poli literatury debutovala prý v 76 letech. Je narozená v roce 1930 a na kontě má kromě popisovaného romány: Nevěry, Devětkrát jeden vrah, Jurodivý a jeho milá, Nedám své děti a Tři lásky z Bejrůtu. Dříve pracovala jako překladatelka z polštiny a průvodkyně.

Vydání: Nakladatelství Akcent, Třebíč, 2010

Kompozice: Román sestávající z celkem 34 kapitol čítá 235 stran. Líčení probíhá v přítomném čase očima Heleny, jedné ze dvou sester. Občas je proloženo deníkovými záznamy či dopisy.

Děj

Na začátku jsme seznámeni s následující tragédií: v přepychové vile je nalezeno mrtvé tělo krásné mladé ženy Violy a v garáži rovněž zesnulý zahradník. Rozjíždí se policejní vyšetřování, které však zpočátku nedovede objasnit ani souslednost, natožpak příčiny či pachatele obou úmrtí.

Pátrání se laicky částečně věnuje také sestra mrtvé Violy Helena, která je zde hlavní postavou. Přes několik slepých uliček dospěje posléze přivolaný pražský inspektor s její pomocí k dopadení viníka. Mezitím sledujeme vztahovou linii vyprávění, představující animozity mezi oběma sestrami, jejich někdy netypické zážitky (např. Rom Laco, který prvně žije s Helenou, následně má děti s Violou), prostřednictvím Violina deníku se dozvídáme také její pohled na jednotlivé události. (Pozor, dále vyzrazuju celé vyústění, kdo si to chcete přečíst, přeskočte až k Místu).

Celý příběh se pak dá shrnout takto: znuděná mladá žena žijící v luxusu, který jí poskytuje o generaci starší manžel, touží po adrenalinu. Zaplete se proto do nelegálního podnikání jednoho ze svých milenců a do Londýna pašuje drogy. Po čase ji to přestane bavit, chce z byznysu pryč, což vede k hádce s tímto milencem. Za vypjatých okolností posílených i divokým počasím je zastřelena prakticky nešťastnou náhodou, z velké části ze své viny. Svého společníka totiž natolik vyděsí svými údajnými čarovnými schopnostmi, že ten, ve snaze zachránit své dítě od přičarované smrti, strhne pistoli, kterou ona střílí do fotografie jeho synka tak nešikovně, že jí zhyzdí obličej a zabije ji...

Postavy

Helena - starší ze dvou sester, která matce na její smrtelné posteli slíbila, že se postará o tu mladší; po SŠ proto nastoupí kariéru na dráze a rezignuje na VŠ vzdělání; jako mladé dívce jí byla diagnostikována neplodnost, ráda se proto stará o Violiny děti, sestru však nemá v lásce.
Viola - mladší sestra, rozháraná, nenasytná, krásná, se zájmem o luxus a posléze magii (opět pro vlastní zisk), matka tří dětí, kterým se však prakticky nevěnuje, má tendenci využívat své okolí.
Laco Gurmaj - slovenský cikán, který se živí hudbou, ptáček přelétavý, otec dvou Violiných dětí.
Vědma Gurmajová - matka Laca, která ovládá jakési různé čáry, jimž Violu naučí.
Miloš Bernan - bohatý podnikatel, pozdější manžel Violy, pronásledovaný smůlou v milostném životě (tragicky ztratil i první ženu a dítě).
Inspektor Klubíčko - pražský policista, popleta, který však díky své důkladnosti nakonec rozřeší obě záhadná úmrtí.
Xaver alias Jan Segeť - asi čtyřicetiletý podnikatel, který se pohybuje v podsvětí, organizuje obchod s drogami.

Místo: Čechy a Slovensko, nejčastěji asi smyšlené maloměsto Peřejovice, okrajově Londýn.

Čas: přelom 20. století a 21. století, zejména 90. léta 20. století

Vlastní názor

Fakt jsem nečekala, že mě to chytne, otevřela jsem román spíš z jakési povinnosti. Největším kladem téhle moderní nešťastné pohádky je však bezpochyby její čtivost. Čte se prakticky sama. Nenutí vás k žádnému náročnému přemýšlení, spíše ke zvědavosti. Přitom v sobě má dost dynamiky, dramatičnosti i překvapení. Je to tudíž příjemná knížka, která nenudí, navíc s postavami kompatibilním jazykem a slohovou plynulostí. Tudíž skládám hold a omlouvám se. Zmátl mě asi hlavně ten přebal... Jo, a je to hezký návrat do 90. let, najdete tu řadu pro tu dobu typických věcí, které teď zmizely do zapomnění či kamsi na smetiště dějin...

Kam dál?
Čtenářský deník - Milan Kundera: Směšné lásky
Čtenářský deník - J. Loukotková: Navzdory básník zpívá

Štítky: ,

CLOUD: Máte všechna data on-line? Zítra nemusíte mít nic

Budoucností Internetu je cloud. Prý.

Obří marketingová masáž přesvědčuje nás i firemní zákazníky o tom, jak je skvělé vzdát se svých dat. Nemusíte mít drahá úložiště, není třeba investovat do serverů, nemusíte zaměstnávat ajťáka. Stačí terminály, přes které se prostřednictvím Internetu připojíte k hodným poskytovatelům cloudových služeb, kteří za hubičku nabízejí spoustu místa a ohromující výpočetní výkon.

Zní to jako pohádka. Až do doby, než budou cloud využívat všichni a než se něco pokazí.

Platit, platit, platit

Tak lze v kostce shrnout, k čemu jsou zákazníci tlačení.

Tablety a tzv. chytré telefony jsou zařízení, která bez připojení k síti můžete využívat akorát jako těžítko. Výrobci je schválně osazují nejmenší možnou interní pamětí. Systém s nezbytnými aplikacemi obvykle zabírá tolik místa, že se do těchto udělátek nevejde téměř nic.

Klasické notebooky nebo počítače můžete využívat jako zábavní centrum i bez Internetu. Neplatíte. Jednou si koupíte operační systém s kancelářským balíkem, pak od Vás nevidí jejich tvůrci třeba 10 let ani korunu.

Cloud, to je jiné kafčo. Software si pronajmete a furt cvakáte. Aby všechno běželo svižně, nestačí pomalé připojení za pár drobných, zase hezky cvakáte.

Nechcete to zadarmo? Dobře vám tak

Mládežníci už nepotřebují svá data vlastnit.

Mnozí jsou plně odkázání na služby, které (až dosud bezplatně nebo za pár drobných) nabízejí přístup k neomezenému množství hudby, filmů, her. Teenageři s bohatými rodiči neváhají a utrácejí, ačkoli jim v rukou nezůstává nic.

Pořád ještě jsme svědky ochutnávky zdarma. Ale s tím, jak ubývají staré páky, které na svých discích uchovávají kulturní bohatství, také ubývají lidé, kteří jsou schopni reagovat na případné protipirátské restrikce vypuštěním dat na Internet či poskytnutím možnosti fyzicky je zkopírovat.

Leč pro mladé je bezplatné stahování a archivace málo in, chtějí všechno hned. Navíc nemají v telefonu místo.

Až přijdou potíže, cloud nám pěkně zavaří

Pokud nefunguje Internet, je cloud k ničemu.

Obří datová centra jsou lákavým cílem pro teroristy a hackery. Samozřejmě zabezpečení je tak velké, že ztráta dat (vůbec, ale vůbec) nehrozí. Když budou cloudové služby široce využívány a toto zabezpečení selže, dojde k obří krizi. To, co je dnes uloženo v domácnostech, firmách, bankách nebo třeba úřadech, bude najednou pryč. Všechno.

Současná decentralizace je výrazně bezpečnější.

Na těch, kteří teď garantují stoprocentní dostupnost a bezpečnost dat v rámci cloudu, si pochopitelně v případě průšvihu nikdo nic nevezme. Budou mít nahrabáno a budou se smát pitomcům, kteří uvěřili jejich slibům. Vzpomeňme na světovou finanční krizi, jak byli potrestáni velkohubí bankéři, spekulanti, burziáni, politici...

Kam dál?
Pokud je evoluční teorie pravdivá, pak nás Internet zabije
Jak spustit DOOM 2 ve Windows + Nejlepší MegaWADy

Štítky: ,