Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Poutač

Lidl udělal pro růst mezd víc než všichni politici

Nadpis dnešního článku jsem si vypůjčil od manželky.

Měla pravdu.

Lidl se stal měřítkem. Všichni začali porovnávat svou výplatní pásku s rozesmátými prodavačkami na billboardech.

Lidl udělal nejen krok A ve formě zvýšení mezd, ale odhodlal se také ke kroku B. Snížil úvazky na 30 hodin týdně.

Německému rodinnému řetězci (stejná famílie ovládá i Kaufland) se daří. A bude se dařit ještě líp. Evidentně to tam neřídí žádní idioti.

Naprosto úžasným způsobem získávají bezplatnou publicitu. Občas trochu zazlobí, aby na sebe upozornili. Ale jsou to takoví rebelové v mezích zákona.

Do toho plní přání zákazníků.

Nechce se vám ve čtvrtek ráno stepovat před prodejnou? Uděláme e-shop.

Rádi byste u nás nakupovali za stravenky? Zavedeme vlastní, nebudeme zbytečně platit stávajícím poskytovatelům.

Samozřejmě nedělám ze šéfů Lidlu kandidáty na svatořečení.

V první řadě jim jde o kšeft.

Čím se liší od vemen obvykle řídících firmy v ČR?

Chtějí dlouhodobý úspěch. Ačkoli vydělají měsíčně násobně víc než běžný pracant za rok, odolávají pokušení to bouchnout a mít za cenu krátkodobého zisku obří prémie s vědomím, že po nás potopa.

Předbíhají trendy.

Třeba zkracování pracovní doby nás nevyhnutelně čeká všechny. Odpracovat za 8 a půl hodiny naplno 8 hodin nelze. Zatím jsem takového machra neviděl.

Určují směr.

To, jak jiné řetězce převzaly retro potraviny, bylo až komické.

Doufám, že se bude opičit po Lidlu pořád víc firem. A že dřív nebo později se přidá také stát.

30 hodin týdně + zvýšený plat? To žádná partaj neslibuje.

Také Vás zajímá:
Penny, Billa, Albert: Všichni kradou. Jen Lidl ne
Test másla a test párků - Proč vítězí neznačkové produkty?

Štítky: ,

Když máte rádi pravidelnost, je s dítětem pohoda

Dnes večer jsme sami doma.

Já a náš malý, kterému budou za 2 měsíce 2 roky.

Jeho program se oproti běžnému provozu nijak nemění. Akorát tu nemá mámu. Ta se přiřítí, až on bude dávno spát.

Přijeli jsme kolem 16:00, dělali jsme blbiny. Mezi 17:45 a 18:45 nastal jako obvykle čas povečeřet a jít do postýlky.

Vypadá to, že teď snad chrní.

Také zbytek dne má většinou stejný. Vstává mezi 6:00 a 7:00. Mlíko. Blbiny. Svačina. Pobyt venku. 11:15 - 12:15 oběd a spaní. Čas probuzení je jedinou neznámou. Obvykle mezi 13:15 a 15:15 :) Svačina. Pobyt venku. Blbiny...

Přibližně pětkrát v měsíci je něco hodně jinak, protože nejsme doma. To se všichni přizpůsobíme. Semtam totiž rádi vytáhneme paty.

Ale hlavně máme rádi, když je každý obyčejný den strukturovaný stejně.

Nám dospělým to ušetří spoustu energie.

Malý je zase spokojený, protože ví, co bude.

Někdo by mohl říct, že jde o zbytečně zautomatizovaný model existence.

Proč raději nedělat, co člověka napadne? Proč nebýt spontánní?

Je to o osobnostním nastavení každého z nás.

Nedovedu si představit, že by s malým byla tak dobrá domluva, kdybychom byli rozevlátější.

Nepřizpůsobili jsme se mu. Pravidelnost jsme měli rádi vždycky.

Naštěstí.

Ale nejsme dogmatici. Teď slyším, jak si vedle povídá.

Jestli mě začne volat, budu tam muset jít...

Kam dál?
Rituály v našich životech
Jak se zbavit nezvané návštěvy

Štítky: ,

Dva roky prázdnin: zpověď (dosud) z mateřské

Musíme se umět vzdát života, který jsme plánovali, abychom mohli žít život, jenž na nás čeká.
Joseph Campbell

Tenhle citát se mi objevil v šikovné citátové knížce Helen Exley O moudrosti u data 2. září. Zamrazilo mě, když jsem si ho přečetla. Je to přesně to, co právě teď prožívám. Učím se nenechat se spoutat plány. Připomínám si asertivní pravidlo, že mám právo změnit názor. A taky už trochu s despektem koukám na toho blázínka z Básníků, co si tak pečlivě vypracoval graf první dítě, dovolená v jugoslávii, druhé dítě, i když to bývala docela pěkná parodie zrovna na mě. :-)

Před dvěma lety jsem před sebou měla posledních osm těhotenských týdnů. A posledních pár v práci před mateřskou. Hrozně jsem se těšila. Vize byla jednoduchá: teď mě v práci pět, šest let nikdo neuvidí.

Jenže člověk míní, pánbůh mění. V maličké míře se profesně relavantní činnosti věnuju už pár měsíců. A teď mi přibude částečný úvazek u bývalého zaměstnavatele. Důvodů k obratu u kormidla je mnoho. Shrnout se to dá asi tak, že řadu věcí prostě nelze předpokládat.

Prožívám vděčnost vůči svému muži, který se mnou aktivně nepodporuje genderové strerotypy, rád vaří a nemá problém se (v mezích možností) o péči o dítě dělit.

Včera jsme se byli s malým dívat v mikrojeslích. A klobouk dolů. I mě jako relativně úzkostnou matku přesvědčili, že se nemusím bát ho tam 2 dny v týdnu nechat. Pozorování plynulého a přirozeného chodu věcí a živé zaujetí našeho syna moje obavy z větší části rozpustily. Pro ilustraci si představte obrázek dvouletých dětí sedících v kroužku kolem tety, prozpěvujících lidové písničky a doprovázejících se na různorodé nástroje. Fakt mě to nadchlo. Hlavně přístup paní vychovatelky.

Navíc už nějaký čas pozoruju u našeho dítěte velký zájem o kontakt s dalšími dětmi. Větší, než by podle vývojově-psychologické klasiky v období dvou let měl být.

Možná se nám děti v tomto trochu mění (nebylo by tak úplně divu, v kognitivní oblasti např. je obecně v populaci zdokumentován nárůst IQ v posledních dekádách, třeba se trochu liší i sociální vývoj), od kamarádek totiž slýchávám to samé.

Přehodnocování postoje ke kolektivnímu hlídání dětí pro mě byl asi největší moment celé štrapáce. Pořád si myslím, že matka je pro dítě i ve dvou letech důležitá.

Na druhou stranu ale pokud už dítě má vybudovanou stálost objektu (ví, že když něco nevidí, že to stejně existuje), není to (při limitované době) až takový hřích.

A tak vzdávám hold projektu Evropské unie v oblasti slaďování pracovních aktivit a rodinného života i konkrétně tomuto zařízení, na které odevšad zatím slyším jenom chválu. A věřím, že našemu kulihráškovi tahle změna prospěje. ;)

Ráda bych pochválila také naši legislativu - za to, že rodičovskou dovolenou vůbec obsahuje, i za z mého pohledu smysluplnou hranici dvou let, kdy matka není penalizována za ponechání dítěte v péči jeslí odebráním rodičovského příspěvku.

PS: Pro čtenářky mého minulého článku: rozhodnutí mít druhé dítě není odpískáno, jen odloženo. ;)

Kam dál?
Psycholog Erik Erikson: Stádia života

Štítky: ,

Policie vs. Babiš: Jediným výsledkem bude mezinárodní ostuda

Zanedlouho uplyne 10 let od údajného podvodu při získávání dotace pro Čapí hnízdo. Současné problémy Andreje Babiše ukazují buď na naprostou neprofesionalitu české policie nebo na to, že se někdo snaží ovlivnit volby.

První variantu můžeme zavrhnout, naši policisté si nezaslouží, abychom je pokládali za naprosté idioty.

Zůstává možnost druhá. Někdo se pokouší ovlivnit volby poukazováním na podezření z nekalého jednání.

Marně.

Týdeník Ekonom udělal hezký přehled podobných snah:

1997 - Václav Klaus

Skandál kolem financování ODS skončil pádem Klausovy vlády a rozštěpením strany. K pohromě vedla slova lidí z centrály ODS o existenci (dodnes nepotvrzeného) zahraničního konta strany. Dva měsíce poté Klause za jeho cesty do Sarajeva vyzvali k rezignaci Jan Ruml a Ivan Pilip. V čele strany se udržel, pak s ní ale prohrál dvoje volby.

2005 - Stanislav Gross

Neschopnost sociálního demokrata Stanislava Grosse doložit, kde vzal peníze na pořízení bytu, a vysvětlit podnikání manželky ho připravila o premiérské křeslo. Jeho majetkové poměry vyšetřovala policie a demisi opakovaně požadovala nejen pravicová opozice, ale také koaliční lidovci v čele s Miroslavem Kalouskem. V čele kabinetu i ČSSD jej vystřídal Jiří Paroubek.

2006 - Jiří Paroubek

Zveřejnění tajné zprávy šéfa ÚOOZ Jana Kubiceho, která předsedu ČSSD Jiřího Paroubka obvinila ze styků s podsvětím, zřejmě zabránilo vytvoření levicové vlády. Volby, které se uskutečnily týden po úniku informací, skončily těsným vítězstvím ODS a kabinet sestavoval Mirek Topolánek. O tom, že zpráva sebrala hlasy ČSSD, byly podle STEM přesvědčeny dvě třetiny tázaných.

2010 - Mirek Topolánek

Neuctivá slova šéfa ODS Mirka Topolánka na adresu členů úřednické vlády, Židů a homosexuálů, která přes Blesk.cz unikla z natáčení rozhovoru pro časopis LUI, odstartovala jeho pád. Přemysl Sobotka, Miroslava Němcová a Alexandr Vondra pak dosáhli změny ve vedení ODS. Podle expertů strana v následujících volbách dosáhla lepšího výsledku.

2013 - Petr Nečas

Policejní razie na Úřadu vlády, která vedla k zatčení premiérovy milenky Jany Nagyové, znamenala pád vlády Petra Nečase. Obvinění, že Nagyová z osobních důvodů úkolovala tajné služby, ale soudy ani po čtyřech letech neproměnily v trest. Aféra přitom podlomila postavení ODS a vlastně všech tradičních politických stran, vedla k předčasným volbám a ke vzniku dnešního kabinetu.


(kráceno)

Co mají tyto kauzy, které se (mimochodem) týkaly obou v minulosti vládnoucích stran, společné? Krom blbých keců Mirka Topolánka se žádné nekalé jednání neprokázalo.

Český volič se poučil z minulosti, jen tak něco s ním nepohne.

Babišova mazaná kampaň a kvalita jeho oponentů naznačuje, že volební vítězství hnutí ANO nemůže ohrozit žádná aférka. To už je pravděpodobnější Andrejův útěk z politiky.

K čemu tedy policejní akce směřuje? K mezinárodní ostudě. O České republice světová média v poslední době moc neinformují. To se, až budou probíhat setkání (od-)souzeného premiéra Babiše s různými zahraničními papaláši, dozajista změní.

Kam dál?
Chápu, proč lidi chtějí volit Babiše
2 největší problémy ČR: EET a uprchlíci. Opravdu?

Štítky:

Povinné očkování - Stát a rodiče musí převzít odpovědnost

Debata o povinném dětském očkování krásně ukazuje, že jsme jako společnost ztratili schopnost diskutovat a vést konstruktivní dialog.

Dále ilustruje naprosté dno, do kterého se zabořil náš právní řád. Školka nesmí přijmout dítě bez očkování, ale do posledního ročníku to samé dítě přijmou musí. Typický příklad hezkého českého absurdna.

Zároveň lze v rámci sporu o povinné očkování vysledovat pár obecných charakteristik doby, ve které žijeme.

1) Pravda neexistuje

Očkování prý může způsobit autismus. Tvrdí to někteří rodiče (třeba Robert De Niro) postižených dětí. Tvrdí to nejrůznější alternativci a odborné kapacity pohybující se na hraně nevědeckosti.

Autority mají jasno. Výzkumy neprokázaly spojitost mezi očkováním a autismem. Jde o podobné tvrzení, jako že výzkumy neprokázaly spojitost mezi mobilními telefony a rakovinou.

Nikdo všeobecně respektovaný neřekne: "Očkování nezpůsobuje autismus." Nebo: "Mobily nemůžou za rakovinu." Řeknou: "Výzkumy to neprokázaly."

Žádný výzkum zatím nedokázal existenci inteligentního mimozemského života. Znamená to, že nemůže existovat?

K pravdě se nedoberete, výše zmínění vědci už se ani nesnaží svá tvrzení za pravdu označovat. Osobně cokoli garantovat odmítají.

2) Nikdo nechce nést odpovědnost za svá rozhodnutí

Čímž se dostáváme k bodu druhému.

Stát nařizuje. Ujišťuje o naprosté bezpečnosti očkování. Ovšem odmítá převzít odpovědnost nejen u případů možná v budoucnu prokázaného spojení mezi očkováním a autismem, ale také dojde-li k alergické reakci.

Rodiče, kteří machrují se svými často pouze pseudoodbornými názory a nechtějí dát dítě naočkovat, odmítají přijmout odpovědnost v případě, kdy dítě kvůli chybějící vakcinaci onemocní (popř. bude také šiřitelem choroby).

Stát a rodiče brojící proti očkování musí být ochotni za svá rozhodnutí platit nejen v rovině morální, ale také penězi. Když dojde k průšvihu, musí cvakat samozřejmě také farmaceutické firmy.

Význam plošné vakcinace při boji s nemocemi je nesporný. Ke sporným otázkám se bohužel odmítáme postavit čelem.

Také Vás zajímá:
Zakažme reklamu na léky, je to pěkné svinstvo
Nadané dítě: Jaké by mělo být, aby v životě uspělo?

Štítky: