Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Poutač

U Babiše na školení - Takhle nás řídí jako firmu

Andrej Babiš má za sebou 3 roky v čele Ministerstva financí.

Co se mu povedlo? Vyměnil své nejvýše postavené podřízené a relativně úspěšně spustil dlouho slibované projekty jako EET nebo kontrolní hlášení.

Co se mu nepovedlo? Nepovedlo se mu zvýšit efektivitu práce. Jeho vize o lepším fungování Finanční správy se (obrazně řečeno) nedostaly za hranice pražských kanceláří.

Jako malý důkaz o tom, jak běží u obyčejných pracovníků všechno ve starých kolejích, nabízím několik vět o školení, které jsem v rámci těchto mrazivých dní absolvoval.

Jak se školí u Babiše

Jednalo se o vzdělávací akci zaměřenou na práci se dvěma počítačovými programy.

Sešli jsme se v počtu 24 osob a hodně různorodém složení. Přijela slečna, která je u nás 3 měsíce, a také příjela paní, která je u nás 17 let.

Probíraná látka proto začínala od úplných základů. Počítačů bylo méně než účastníků, v obsluze jsme se museli někteří střídat (vzpomínám na rok 1996, kdy jsme se na střední škole podobně střídali u Internetu).

Zapamatovat si toho vzhledem k výše uvedenému a rychlému tempu výkladu příliš nešlo, zapisovat dění na obrazovce do sešitu také nebylo tím pravým ořechovým.

Zopakoval jsem si, co jsem znal. Poznačil si naťuknutí toho, co jsem neznal. Dostali jsme vytištěné materiály.

Lektoři byli dobří, v rámci dané situace dělali maximum. Personál vzdělávacího zařízení byl fajn. Kuchaři zaslouží absolutorium, s rozpočtem 88,50 Kč/strávník/den dokázali zázraky (Andrejův pejsek jí dozajista za víc peněz).

Kolik tohle všechno stálo:
- jízdné, ubytování, jídlo pro 24 účastníků a 2 lektory,
- týdenní plat pro 24 lidí, tj. 960 člověkohodin,
- odměna lektorů.

Jak to dělat lépe

Byl-li by pořádán kurz formou e-learningu, zabral by u jednoho účastníka místo 40 placených hodin přibližně deset hodin. Každý by se logicky soustředil pouze na dovednosti, které odpovídají jeho pokročilosti, proto lze kalkulovat se 75 procentní úsporou.

Ušetřilo by se za jízdné, týdenní stravování a ubytování pro 26 osob, nemusela by se platit odměna lektorům.

Náš software neprochází bouřlivými změnami, slouží destítky let. Jednou zaplacené výukové programy by mohly být využívány ještě dlouho.

Školení jako odměna

Jistě, můžete namítnout, že u podobných výjezdních školení jde také o utužení kolektivu a odpočinek na pěkných místech.

To by ovšem muselo být rozkvetlé jaro, vysmáté léto nebo sluncem prohřátý začátek podzimu. Nikoli hnusná zima s minimem sněhu a obřími mrazy.

Související texty:
Jak u nás na úřadě myli okna
Definitiva pro úředníky? Jen novinářský blábol

Štítky: ,

O štěstí a radosti aneb Narozeninový dárek :)

Můj manžel má zítra narozeniny. Tenhle článek by pro něj rád byl takovým malým dárkem. :-)

Milé zlato, začnu ho, hrdě na Tebe odkazujíc, citací Tvé roky opakované rovnice: „Zdraví + peníze = štěstí“ (podotýkám, že rovnice platí, funguje-li - alespoň zdraví - i u nám blízkých lidí).

Myslím, že v ní máš v základu pravdu. Nebyla bych to ale já, abych nepřidala pár dalších myšlenek nebo možná i drobnou polemiku.

Ostatně jsi mě k ní inspiroval Ty sám, když jsi na mou větu: „Chtěla bych být šťastná.“ odpověděl: „Tak prostě buď.“ Vrtalo mi to hlavou. A jo, nakonec je v tom velká pravda. Štěstěnu jako takovou asi k výhře Eurojackpotu neukecám. Ale za to, jak se cítím, jsem skutečně odpovědná jen já sama. Zvlášť pokud budu mít tu kliku a z Tvé rovnice mi zůstane zdraví a budu mít uspokojené základní potřeby (což díkybohu většina lidí u nás má).

Pokud jsem zdravá, mohu spoustu věcí dělat. A taky nedělat. Můžu se rozhodovat. A můžu vidět svůj život jako s těmito rozhodnutími spojený. Nemusím prožívat tolik bezmoci a také přestane být místo pro sebelítost.

Protože se můžu na některé věci zaměřit. A jinými se prostě nezatěžovat, protože se nedají změnit. V duchu modlitby Fridricha Öttingera: „Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu. Dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu. A dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil.“ si můžu si uvědomovat, kde mám své hranice. Co mohu, nemohu, co je můj byznys a co zase ne.

Můžu hledat radost, můžu se snažit si jí všímat, protože Ti garantuju, že jí určitě mám fůry, jen si ji někdy ne úplně dobře uvědomuju. A že kvalitu svého života můžu zvýšit už jen tím, že přestanu některý věci brát jako samozřejmý.

Můžu, chceš-li (a to by mě potěšilo) hledat radost s Tebou. Můžem v tom klidně závodit, jestli chceš, nebo jen porovnávat svoje nápady a sdílet zážitky.

Představuju si, že by to bylo krásné. A proto navrhuju: pojďme si zavést Zápisník radosti. Udělejme si tabulku a vpisujme do ní, co nás potěšilo. A v duchu kognitivně behaviorální terapie, dělejme to denně a najděme pro začátek vždycky ty věci aspoň tři. Tady jsem nám na to vytvořila tabulku (pouze ilustrativní kousek):

Jasně, můžeš jí pohrdnout. Někdy dárek není úplně vhodný. Ale nech si to aspoň projít hlavou ;-)

Já věřím, že jsi měl pravdu. Můžeme se cítit šťastní, když se pro to rozhodneme.

Velice Ti, Lásko, přeju štěstí. Ještě víc pak radost. Tenhle úžasný prožitek vnitřní spokojenosti Ti přeju ze všeho nejvíc (a nejlépe navždy)!

PS: Jestli se vám dnešní článek líbí, zvu vás na palubu lodičky radostného proplouvání životem :-) Pokud už máte kapánek větší děti /my s ročákem to asi ještě nezvládnem ;D/, přizvěte je k tomu taky. Když budete s nimi odmalička doma sdílet pozitivní pocity, budujete dobré základy pro to dovedně projít i náročnějšími obdobími.

Také vás zajímá:
Proč se Češi neusmívají?
Nadané dítě: Jaké by mělo být, aby v životě uspělo?

Štítky:

Trocha sněhu: Auta stojí, vlaky jedou? Cha, cha, cha :)

Možná to změní přicházející víkend, ale zatím jsme letos nebyli na velké většině našeho území svědky extrémního počasí. Teploty neklesly pod minus deset stupňů a kvůli sněhulákovi aby si člověk zvalchoval většinu předzahrádky.

Silničáři jako obvykle zaspali.

Dalo by se předpokládat, že České dráhy chytnou příležitost za pačesy a předvedou, jak skvělé je jezdit po kolejích.

Úplně se vidím, jak díky včasnému příchodu machruju v práci.

Tato představa mě zlákala. Když před pár dny nevypadaly cesty po ránu zrovna hi-fi, svěřil jsem se do péče státního dopravce.

Asi tušíte, jak jsem dopadl.

Svěží čtvrthodinka v mrazivém větru na nástupišti.

Samozřejmě, mohl jsem jít přes dvoje schody a podchod do vyhřáté čekárny.

To by se ovšem nádražáci museli vzdát svého obvyklého žertování, kdy nejdřív zpoždění tají, pak hlásí 5 minut, potom 10 a v reálu vlak mešká 15 minut. Rekord jsem zažil, když takto kdysi posouvali zpoždění až na 135 minut.

Ujel mi návazný spoj, v práci jsem byl s největší sekerou ze všech. Hoši, děkujem!

ČD a SŽDC: Nezvedené sestry

Před lety došlo (prý kvůli konkurenci na železnici, doopravdy kvůli čachrování s miliardami) k oddělení Českých drah a Správy železniční dopravní cesty. Jsou to takové nezvedené sestry, obě organizace vlastní stát, zaměstnanci byli dlouho dobu na jedné lodi.

Pokud se urve kolo od vagónu nebo zaspí strojvůdce, jde o odpovědnost Českých drah.

Když dojde k poruše zabezpečení na kolejích nebo obcházíte u nástupiště zvratky, je na vině Správa železniční dopravní cesty.

Kdo může za bordel?

Následující den se vlakem neprozřetelně vypravila navzdory mému varování kolegyně. Sekera 45 minut.

V rádiu jsem si poté vyslechl předlouhý seznam zpožděných spojů. A nebylo to tehdy, když nějaký dement nahlásil bombu ve vlaku.

Příčinou byl pouze drobný mráz s troškou sněhu, což bylo nad síly Českých drah a Správy železniční dopravní cesty.

Jaká část viny je na kom, zůstává utajeno. Možná se objeví nic neříkající svodka za celý měsíc.

Nikdy se nedozvíme, kdo v tyto konkrétní 2 dny zařídil u desítek tisíc lidí pozdní příchod do zaměstnání a škol. Proto bude bordel přetrvávat.

Také Vás zajímá:
Kdo nejvíc prudí na silnicích? Lepiči a zpomalovači
O prolhaném autobusákovi a připosraném studentíkovi

Štítky:

2016: Podivný rok, který nic nezměnil

Rok 2016 byl podivným obdobím.

Překvapení

Britové rozhodli, že opustí Evropskou unii. Chtějí se opravdu hrozně moc zbavit diktátu Bruselu. Proto všemožně prodlužují konkrétní kroky směřující k odchodu. Proto s největší pravděpodobností nikam nepůjdou nebo vyjednají podmínky opuštění EU, které nic moc nezmění.

V USA zvolili prezidentem velkohubého Donalda. Pokud by probíhaly volby obdobným způsobem kdekoli jinde než ve Spojených státech, byly by označeny jako nedemokratické. Země, kde by vyhrál kandidát, který o miliony hlasů prohrál, by byla postavena na roveň s divokými postsovětskými a banánovými republikami. Nicméně dokecáno jest, Donaldův největší zápis do historie se podařil, dál už nedokáže nic.

Evergreeny

Teroristi pořád útočí. Uprchlíci prchají.

Civilizovaný svět není schopen porazit několik desítek tisíc pablbů se samopaly.

Rusko, Čína, EU a USA na sebe pořád poštěkávají.

Smradlavý český rybníček

U nás pomalu dochází dech ekonomickému oživení.

Zahraničí stále ještě táhne výkon hospodářství nahoru. Domácí poptávka ztrácí dech, optimismus vyprchává.

Mzdy, které dlouhá léta stagnovaly, najednou rostou hezkým tempem. Blíží se volby.

Že bychom přestali vydělávat na multimiliardáře? Že bychom přestali naše těžce vydřené peníze posílat do zahraničí? Že bychom se přiblížili životní úrovni na západě?

Ani náhodou.

Že by snad přestal kvést typický český bordel?

Ani náhodou.

Že by politici přestali řešit žabomyší spory a pitomosti?

Ani náhodou.

2016: Kecy, kecy, kecy...

V podivném roce 2016 toho mocní opravdu hodně nakecali.

Nenaslibovali, nakecali. Pokud by totiž slibovali, věřil by někdo ve splnění.

Musíme doufat, že politici budou dělat na cestě ke svému znovuzvolení co nejméně pitomostí. Musíme doufat, že nikomu z nich nehrábne v bedně. A musíme doufat, že nejbohatší občas hodí nějakou tu kost, aby měli plebs klid na práci.

Kam dál?
Fotky a videa z mobilů = Zabiják záhad
Jak přežít školení - 5 zlatých pravidel

Štítky:

Retro potraviny ukazují, jaké byli komunisti svině

K reálnému socialismu patří nedostatek stejně jako utopenec k pivu. Komáři před revolucí nezvládali managovat zásobování a neuměli motivovat k poskytování kvalitních služeb. Jistě, bylo co jíst. Ale jedlo se jen to, co bylo zrovna k dispozici.

Pro mladší ročníky krátce zavzpomínám.

Maso a uzeniny se vozily do prodejen pouze v určitý čas některých dnů v týdnu. Rodina obvykle vyslala svého zástupce, který začal stát frontu ještě před tím, než zboží dorazilo.

Ty nejlepší kousky byly zabaveny prodavačem, který je pak prodával pod pultem vyvoleným zákazníkům, popřípadě je uzmul pro své potřeby.

Když se člověk dostal na řadu, neměl vyhráno. Muselo totiž zbýt i na ostatní. Požadavky všemocná obsluha často patřičně zredukovala.

Soudruzi, co ten salám trochu ošidit?

Nedostatek trápil i papapáše. Oni sami měli všeho dost, ale tlak ze strany lidí vnímali.

Snažili se situaci zlepšit nejen na centrální úrovni. Podnikové rady, krajské a okresní výbory strany přijímaly spoustu závazků k práci nad plán. Byla postihována černá ekonomika.

Ale nikoho z významných soudruhů nenapadlo prosadit změkčení norem. I těm největším komunistickým sviním by asi bylo stydno, pokud by vnucovali lidem náhražky místo masa.

Úspory mohly být obří. Uzenin mohl být dvojnásobek.

Milujeme retro potraviny

Po více než čtvrtstoletí všichni žerou reklamní kampaně na retro potraviny.

Ti, kteří nejprve dlouhodobě bez skrupulí vydělávali na odporných náhražkách, teď vydělávají na návratu k předrevolučním standardům.

Ve srovnání se zlými komunisty to hodně říká o morálce českých podnikatelů a zahraničních vlastníků firem.

Komáří přešlapy

Naši komunisté nebyli žádní andílci. Ukradli, co mohli. Uměli tvrdě zatočit se svými odpůrci.

Nicméně je potřeba uvést 2 opomíjené maličkosti:

1) Při represích proti odpůrcům režimu měli (zejména v 50. letech) významné slovo sovětští poradci. Položme si otázku, zda šlo jít proti jejich doporučením.

2) Ty největší krádeže se uskutečnily v roce 1945. Pod taktovkou prezidenta Beneše proběhla konfiskace majetku etnických Němců, znárodnění dolů, velkých průmyslových podniků (v zásadě nad 500 zaměstnanců), podniků potravinářského průmyslu, akciových bank a soukromých pojišťoven (viz Wikipedie).

A je potřeba také napsat, že komáři necpali do lidí kvůli vlastnímu obohacení odpad místo potravin.

Ale dlabali na životní prostředí, otrávili řeky, zničili přirozený běh věcí. O tom možná někdy příště...

Také Vás zajímá:
Proč nefunguje komunismus? Zničí ho 1 černý pasažér
Víra v člověka = Omyl komunistů i demokratů

Štítky: , ,