Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Blog Zrcadlo: Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Čtenářský deník - A. Dumas ml.: Dáma s kaméliemi

Mikroblog
Několik slov o autorovi

Alexandre Dumas mladší žil v letech 1824 – 1895. Byl synem slavného otce – Alexandra Dumase staršího. Především dramatik. Jeho největším úspěchem se stala právě popisovaná Dáma s kaméliemi – původně román, později přepracováno v divadelní hru.

Vydání

Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, v Praze roku 1974

Postavy

Spisovatel – původní vypravěč děje, mladý muž, který zapisuje příběh Armanda a Markéty a stává se Armandovým přítelem
Armand Duval – hlavní hrdina románu, mladý muž z na venkově docela vážené rodiny, je velice citlivý, přemýšlivý, ale také žárlivý a někdy domýšlivý. Svou hrdost obětuje lásce k ženě řekněme nehodné jeho postavení – dívka do které se zamiloval – Markéta, však byla jiná než ostatní z jejích kruhů.
Markéta Gautierová – hlavní hrdinka románu. Na začátku příběhu jedna z nejžádanějších a nejkrásnějších pařížských kurtizán. Je tedy náročná, rozmarná a nesmlouvavá. I přes své zaměstnání je to ale, jak se ukáže, citlivá dívka, která se dokonce málem „polepší“ a přestane s dřívějším životem. Láska ji zasáhne neobyčejně silně a je pak schopná pro budoucnost svého milého obětovat všechno své draze nabyté štěstí.
Armandův otec – čestný muž milující obě své děti, konvenční a s úctou ke starým tradicím. Jinak milý pán, který dalo by se říci, dává při rozhodování přednost rozumu před citem.
Prudence – bývalá kurtizána, která s přibývajícím věkem ztratila svou krásu a toho času žije z velké části z peněz Markéty, přízemní, vyzná se ve finančních záležitostech, vypočítavá, jednající pro svůj prospěch.
Vévoda – starý muž, který si zamiluje Markétu pro podobnost s jeho zemřelou dcerou, finančně ji podporuje, snaží se ji nasměrovat k jinému životu. Jako jeden z mála se účastní jejího pohřbu.
Hrabě de G. – bývalý milenec Markéty, který se později stává jejím přítelem, čestný muž nejlepších kvalit, v nouzi se snaží Markétě finančně pomáhat, ale sám má velké dluhy, i on se zúčastní Markétina pohřbu.
Julie Dupratová – jedna z mála opravdových přítelkyň Markéty, ošetřuje ji v posledních chvílích jejího života, předává svědectví o jejím konci Armandovi.
Olympie – velmi krásná kurtizána, jejímž milencem se Armand stane, aby se pomstil nebohé Markétě po jejich rozchodu, dívka není ničím výjimečná z hlediska citu ani z hlediska rozumu.
Další postavy: Markétina služka Nanina, Armandův Sluha Gaston, Armandova sestra aj.

Místo

Paříž, venkovské okolí Paříže, Francie

Doba

První polovina devatenáctého století

Děj

Příběh začíná, když se autor prochází po Paříži a je zaujat vyhláškou upozorňující na prohlídku bytu zemřelého majitele a dražbu věcí, které se uvnitř nalézají. Rozhodne se jít si byt prohlédnout. Zjišťuje, že v uvedené ulici v daném čísle se nachází byt dívky, již znal od vidění a jež bývala jednou z nejkrásnějších a nejoceňovanějších pařížských kurtizán – Markéty Gautierové. Nyní je mrtvá a její majetek se rozprodává, aby se mohly splatit dluhy, které zanechala. O několik dní později se koná dražba, kde si autor koupí za cenu několikanásobně vyšší, než je její opravdová hodnota, knihu Manon Lescaut s věnováním od Armanda Duvala. Autor se začne zajímat o životní příběh zemřelé dívky a pátrá po různých informacích o ní, aby o ní mohl napsat knihu. Má to štěstí, že za několik dní se setká s Armandem Duvalem, milencem Markéty, který touží získat knihu Manon Lescaut do svého vlastnictví kvůli vzpomínkám, jež s ní má spojené. Autor mu knihu daruje s tím, že za ni odmítne přijmout jakýkoli obnos. Mladí muži se stávají přáteli a potom, co se oba na popud Duvala účastní exhumace Markéty a jejího přenesení do jiného hrobu, vypráví nemocný Duval svému příteli historii své šílené lásky k této dívce.

Markéta zaujala Armanda svou neobyčejnou krásou už dávno kdesi na ulici. Ještě než došlo k jejich seznámení, byla dívka velmi nemocná – měla plicní tuberkulózu, a tak se odjela léčit do lázní, kde poznala vévodu, jehož dcera zemřela na stejnou chorobu. Nemoc slečny Gautierové byla ale v postupu zastavena, pročež se po několika měsících klidného venkovského života vrací zpět do Paříže. Po celou dobu její nepřítomnosti se Armand anonymně přicházel ptát, jaký je Markétin zdravotní stav.

Poprvé se A. s M. setkali v divadle, kde je představil jejich společný přítel. Markéta se Armandovi vysmála, protože nebyla zvyklá na tak vznešené chovaní k dívce svého druhu, jaké on předváděl. On však na ní nezapomněl a po nějakém čase se znovu setkávají – tentokrát na večeři u Markéty, kam je Armand se svým přítelem uveden Prudencí, ženou, která se s Markétou často stýká. Tam si byli opět představeni, protože Markéta se první setkání nepamatovala. Od Armanda se dozvěděla, že to byl on, kdo se chodil na ní ptát. Po jejím náhlém záchvatu kašle se ocitli sami. Armand jí vyznal lásku, ona svolila, aby se stal jejím milencem. Armand byl šťasten, i když Markéta žila sice ve vlastním domě, ale s častými návštěvami starého vévody, který ji živil. Později mu ale náklonnost více mužů k ní čím dál více vadila. Markéta si nechala vévodou pronajmout dům v Bougivalu, kde začala šťastně žít s Armandem. Potom odmítá hraběte i vévodu, ale tím se dostává do finanční tísně. Armand nemá takové jmění, aby dokázal udržet její standart a ona proto bez jeho vědomí začne rozprodávat a zastavovat svůj majetek. Armandův otec se dozvídá o synově lásce a rozjíždí se do Paříže synovi domluvit, aby jí opustil. Ten Markétu ale natolik miluje, že odmítne, přestože si svého otce velmi váží. Otec tedy přijede za Markétou a chce, aby opustila ona jeho, pokud jí na něm záleží. Argumentuje tím, že by stála v cestě jeho budoucnosti a i šťastné budoucnosti jeho sestry. Markéta A. velmi miluje, a proto jeho otce poslechne, ač je to pro ni velice těžké.

Odchází do Paříže a o tom, že ho opustila, se Armand dozvídá až z dopisu. Markéta začíná žít svým starým životem jen proto, aby splatila dluhy. Armand nejprve odjede s otcem, ale zanedlouho se vrátí a mstí se Markétě, protože si myslí, že ho prostě zradila, prostřednictvím kurtizány Olympie. Jednoho dne to ale Markéta nevydrží, přichází v horečce za Armandem a stráví s ním noc, která je jejich poslední společnou nocí v životě. Armand se k ní pak ještě zachová necitlivě, když jí pošle peníze za noc, kterou mu věnovala. Poté odjíždí na cestu do dalekých zemí. Ona pomalu umírá upoutaná na lůžko jen v přítomnosti své přítelkyně Julie Dupratové. Začne psát Armandovi dopisy s vysvětlením svých činů, píše i deník svých posledních dní. 20. února 1847 umírá. Deník dokončuje Julie a po jeho návratu ho předá Armandovi. Ten až po přečtení dopisů a deníku poznává, jak moc ho Markéta milovala a kolik pro něho obětovala. Vzdala se přepychu a peněz jen pro lásku k němu a pak i této lásky ve prospěch jeho rodiny a budoucnosti.

Román končí úvahou autora nad životem vydržovaných žen. Usuzuje, že když takováto dívka pozná pravou lásku a chce se změnit, nemělo by jí v tom být bráněno. Neměla by trpět za svou minulost až do konce života, místo toho by se jí mělo dostat naděje a šance na lepší život.

Poznámky

 Román má autobiografické pozadí – autor v něm vyjadřuje svou lásku k Marii Duplesissové.
 Dáma s kaméliemi byla Markéta nazývána pro svou zálibu v kaméliích – nikdy nebyla viděna s jinými květinami, 5 dní v měsíci byly červené, ostatní dny bílé. Po vydání knihy se kamélie staly velice moderními květinami (paralela s moderností oblečení ve stylu Werthera).

Citáty z knihy Dáma s kaméliemi


„Ženě, které nevštípila dobro výchova, otvírá Bůh téměř vždy dvě cesty, které ji k němu dovedou, a těmi cestami jsou bolest a láska.“ (25)
„Patřím k těm, kdo vědí, že v málu je skryto vše. Dítě je malé a je v něm člověk, mozek je útlý a skrývá všechno myšlení, oko je pouhá tečka a obsáhne míle.“ (27)
„Kdyby každá žena, která začíná tohle hnusné řemeslo, věděla, jaké je, byla by raději pokojskou. Ale nedá nám to. Z marnivosti nás vábí krásné šaty, kočáry a šperky. Věříme tomu, co slyšíme, protože i prostituce má svou víru, a postupně opotřebováváme své srdce, tělo i krásu. Děsí se nás jako dravých šelem, opovrhují námi jako vyvrheli, pohybujeme se jen mezi lidmi, kteří od nás vždycky víc přijmou, než sami dají, a jednoho krásného dne pojdeme jako psi, když napřed připravíme o všechno jiné i sebe.“ (Markéta o životě metres) (101-102)
108 – 109 – o lásce nevinných dívek a vydržovaných žen – příliš dlouhé na vypisování
„Ženy milují dvojím způsobem, z nichž jeden může také vyplývat z druhého: milují buď srdcem nebo smysly. Žena mnohdy vyslyší milence, jen aby vyhověla své smyslné touze, a nečekaně přitom objeví tajemství lásky citové a žije pak svému srdci. A často mladá dívka, která hledala manželství pouze citové spojení, náhle objeví lásku fyzickou, která je rázným ukončením nejcudnějších duševních vjemů.“ (110 - 111)
„Život je krásný, můj milý, záleží, jakými brýlemi se na něj díváte.“ (119)
„Kdyby muži věděli, čeho mohou dosáhnout slzou, byli by více milováni a my bychom je tolik neničily.“ (140)
„Vedle ideálního světa je svět materiální a i ta nejryzejší rozhodnutí jsou poutána k zemi směšnými nitkami, které jsou však velmi pevné a nedají se snadno přetrhnout.“ (167)
„Otec má vždycky právo odvést syna ze špatné cesty, na které ho vidí.“(Armandův otec) (179)
„Opravdová láska činí vždy každého lepším, ať je žena, která ji vzbudila, jakákoli.“ (181)
„Jak pohled na život a štěstí druhých vzbuzuje touhu po životě u těch, kteří si ještě včera večer v osamělosti duše v přítmí své ložnice přáli zemřít!“

Štítky:

 Místo pro Vaše hodnocení:
Blog Zrcadlo aktuálně: CLOUD - Máte všechno on-line? Zítra nemusíte mít nic

Diskuse o článku Čtenářský deník - A. Dumas ml.: Dáma s kaméliemi


Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku