Čtenářský deník - Francois Villon: Malý testament
Francois Villon se narodil roku 1431 v Paříži, zemřel po roce 1461. Kde ovšem nevíme. Z jeho děl jsou těmi nejznámějšími Velký testament, Malý testament, Balada o někdejších paních a Balada o tlusté Margot. Jeho život byl těžký, což se projevuje i v jeho verších. Vydání Nakladatelství Český spisovatel Praha roku 1975 Překlad Jarmila Loukotková Tato překladatelka má s Villonovými díly velké zkušenosti. Jak napsala v doslovu ke knize Malý testament, svůj překlad Villona nikdy nepovažovala za definitivní a také ho za definitivní považovat nebude, dokud bude žít. Jarmila Loukotková básníka velmi dobře zná, napsala o něm i vlastní knihu – Navzdory básník zpívá. A věřím tomu, že se snaží přeložit každý Villonův verš co nejlépe…vždyť i ona tohoto renesančního, zvláštního, francouzského básníka miluje. O díle Malý testament je knížkou básní. Celý je vlastně tvořen jednou skladbou rozdělenou do čtyřiceti slok. Každá sloka má po osmi řádcích. V básni je výrazně patrný rým. Řekla bych, že je až úderný. Myslím, že Villonovy verše by se právě kvůli tomu dobře hodily pro recitaci. Jinak jsou to verše, které jsou pochopitelné bez větších problémů i pro dnešního člověka. Villon píše prostým jazykem a píše přímo, upřímně, bez nějakých příkras. Píše tak, jak je to v jeho nitru. Když je smutný, odrážejí tento jeho duševní stav i jeho verše. Ale přestože měl tento člověk velmi těžký život, najde se v jeho díle, které je prostoupeno strachem ze smrti, i břitký humor a odvážná satira. Stručný obsah Malý testment napsal Villon po velkém zklamání v lásce, kdy navíc ještě musí opustit Paříž. V některých místech je proto báseň velmi smutná. Ale v jiných zase plane nadějí a hoří touhou po dalším životě, ačkoli předtím básník žalem až umíral. Ve větší části díla se básník věnuje tomu, co by kdo dostal po jeho smrti – také proto se kniha jmenuje Malý testament. Rozdává vlastně i to, co sám nemá. Je v tom ale znát vtip a když mluví o svých nepřátelích, je vidět jeho satirické umění. Když mluví o svých přátelích, je naopak znát cit – i když i tam se umí Villon do některého svého kamaráda pořádně opřít. Citáty z Malého testamentuVrátím zas srdci jeho vládu, Přestože stále vidím ženu, Co dala souhlas k mému pádu A z krve ji už nevyženu Svolávám pomstu v Božím jménu A v nářku vzývám Venuši, Ať neplatím tak krutou cenu, Ať sejme mi cejch na duši. (str. 11) Že tedy odejít se sluší A návratem si nejsem jist, Že nejsem člověk s ryzí duší, Ale ne zase antikrist – Život je nejrychlejší z jízd Konečnou přípřež smrt nám mění A jedu do neznámých míst – Poslední zchystám pořízení. (str. 16) Najednou mysl se mi kalí, Jako bych omámen byl z vína, Ducha mi mlhy rozmazaly, Když roztrhla se mlhovina, Zřím – paní Paměť připomíná, Že si mám srovnat na svá místa, Kam patří čest, kam trest, kam vina, jak učí každý moralista: kam etika, kam estetika, v níž krása tkví i rozmyslno, kam matika, kam gramatika, kam fakta a kam pomyslno? Kdo zmate to, má nesmyslno, Emoci s nemocí si spletl. Takových moudrostí jsem plno V Aristotelnu kdysi četl. (str. 44/45) Štítky: Archiv: Čtenářský deník |
Autor: Agape, 21. 6. 2008 ↓ Diskutujte 
Poslat komentář
<<< Zpět na titulní stránku