Čtenářský deník - G. Appolinaire: Píseň nemilovaného
Guillaume ApollinaireNarozen 1880. Jeden z nejvýznamnějších světových básníků moderního umění. Stál u zrodu kubismu, futurismu, orfismu, dadaismu, byl předchůdcem surrealismu. Původem Polák (vl. jménem Kostrowitzki), ale jeho život se váže k Paříži. Bojoval v 1. světové válce (dělostřelectvo), roku 1918 zemřel na španělskou chřipku. Dílo: sb. Kaligramy, sb. Alkoholy, divadelní hra Prsy Tiresiovy Vydání Supraphon 1981, Praha O knize Tahle knížečka formátu A6 není samostatnou Apollinearovou sbírkou, je výborem jeho poezie, který sestavil a přeložil Jaroslav Martinic, člověk, který se dílem tohoto autora zabýval celý život (více než 50 let). Knížka obsahuje 29 básní. Je rozčleněna do několika podkapitol – první z nich nese název Píseň nemilovaného a je podle ní pojmenován celý soubor. Zajímavé je uspořádání této poměrně dlouhé básně. Píseň nemilovaného je totiž psaná kurzívou a jsou do ní vloženy tři samostatné básně (Jitřní zastaveníčko zpívané loni o Laetare, Odpověď záporožských kozáků cařihradskému sultánu a Sedm mečů), které vždy více rozvíjejí nějaké nastolené téma. Vložená báseň skončí, autor zopakuje refrén, který se celou písní táhne, a navazuje další myšlenky. Druhá podkapitola se jmenuje Rýnské písně, mezi něž patří i známá Lorelye, následují Další písně z alkoholů, Z vězení v La Santé a básníkovu výpověď uzavírají Dvě z Krasopisných básní. Charakteristika autorova stylu Některé básně jsou rýmované, jiné nerýmované. Interpunkce chybí zcela (kromě občasných pomlček). Autor věrně popisuje lásku, zklamání, jež ji provází, v díle se objevují pocity zoufalství, smutku, bolesti a samoty (nejvíce v básních z vězení). Jeho verše jsou jímavé. Básně jsou často jaksi neukončené, nechavájí na čtenáři, jak si je uzavře. Básník používá různých asociací, které jsou někdy nepochopitelné; např. v básni Hudebník ze Saint – Merry můžeme sledovat, jak se celou básní proplétá jeden motiv, na nějž je navazováno novými a novými myšlenkami. Jiné básně zase jednoduše popisují určitou situaci (např. Ženy), v tomto typu básní je také naprosto úžasně vystižena atmosféra, spisovatel si všímá detailů, má cit pro to, kde který zvýraznit. Poměrně často se také odkazuje na roční období, používá přirovnání, která se jich týkají apod. Objevují se také romantické motivy – postavy jako loupežníci, cikání, víly; Apollinaire zpívá i o mořích, korábech a lodnících. Básně se od sebe mnohdy velice liší, a tak se není co divit, že některé čtenáři mohou připadat lehonké, jiné je zas třeba si přečíst dvakrát či třikrát, aby je člověk alespoň trochu pochopil. Citáty z knížky Píseň nemilovanéhoPíseň nemilovaného …„Též příběh Šakuntály svědčí, když z války přišel manžel – král že rád ji našel ještě bledší jak čeká s touhou hledí v dál gazelí kozlík u ní klečí Zda na ty šťastné myslet smím Nepravá láska má a ty Již mám rád stále Cožpak vím Srážkou svých stínů napjaty Děláte mne tak nešťastným Ať nad bol, jež je pekla klín Se nebe zapomnění schýlí Vždyť pro polibek princeznin králové na smrt by se bili prodali pro ni i svůj stín…“(14) „…Z bohů je mnohý pochován nad nimi smutné vrby pláčí velký Pan láska Kristus Pán všichni jsou mrtvi kočky křičí v Paříži pláču vzpomínám Královnám umím skládat písně Ty žalozpěvy mládí mého Murénám rabů hymny přísné Romanci nemilovaného Sirénám písně sotva slyšné Láska je mrtva Co víc říci A přec mám rád když zavolá Vzpomínka podobná tak svíci A jako žena Mausola Zůstávám věrný žalující…“ (21) Rýnská noc „Víno v mé sklenici se chvěje jako plamen slyš píseň tesklivou kterou si lodník zpívá že viděl sedm žen měsíčním svitem zmámen jak češou si svůj vlas co na paty jim splývá Zpívejte hlasitě a skočnou spusťte zase Ta píseň lodníka ať mě už nedojímá Sem ke mně ke mně blíž dívčiny zlatovlasé S nehybným pohledem a copama stočenýma Rýn Rýn je opilý V něm odraz vinic v tichu Zlatistá padá noc a v řece zrcadlí se Hlas zpívá stále dál o smrti lásce hříchu Žaluje na víly ty léta kouzelnice Má sklenka tříští se jak náhlý výbuch smíchu.“ (39-40) Most Mirabeau „Pod mostem Mirabeau jak Seina plyne líná a lásky mé kdopak si na ně nevzpomíná po žalu radost jde vždy stejná a vždy jiná Přijď noci hodino zazni nám Dny odcházejí já zůstávám Za ruce držme se zraky v zrak zahleděné A mezitím Pod mostem jenž se z paží klene Pohledů věčných jdou vlny tak unavené Přijď noci hodino zazni nám Dny odcházejí já zůstávám Láska nám odchází jak voda v Seině plyne Ach odchází Jak jen ten život míjí líně A jaká to dravost zůstává v naději mé Přijď noci hodino zazni nám Dny odcházejí já zůstávám Plynoucí zříš ty dny zas v týdny vršiti se Jak prošlý čas Tak ani lásky nevrátí se Pod mostem Mirabeau jak Seina plyne tiše Přijď noci hodino zazni nám Dny odcházejí já zůstávám“ (74) Štítky: Archiv: Čtenářský deník |
Autor: Agape, 21. 6. 2008 ↓ Diskutujte 
Poslat komentář
<<< Zpět na titulní stránku