Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Poutač - Psycholog v Pardubicích

Čtenářský deník - J. W. Goethe: Utrpení mladého Werthera

Mikroblog
Několik slov o autorovi

Johann Wolfgang Goethe, německý básník, spisovatel a vědec (studie o morfologii rostlin a živočichů), se narodil roku 1749 a zemřel roku 1832. Obsáhl všechny literární žánry. Jeho spisovatelská tvorba začínala ve znamení hnutí Sturm und Drang (z tohoto období pochází právě i kniha Utrpení mladého Werthera). Jeho díly jsou například: Faust (básnické drama), Torquato Tasso, Viléma Meistera léta učednická, Ifigenie na Tauridě a další.

Vydání

Vydalo Státní nakladatelství krásné literatury a umění v Praze 1964

Děj

Příběh začíná tak, že mladý Werther chce být sám po jednom milostném zklamání a proto opouští své rodiště a přijíždí klidného venkovského městečka Wahlheimu, kde si často nechává vynést z hospody židli a stůl a čte si ve svém oblíbeném Homérovi. Hodně maluje, velmi citlivě vnímá a v dopisech popisuje přírodu i tamější lidi a jejich životní osudy. Jednoho dne potká dívku - Lottu, do které se, přestože ví o tom, že je již zasnoubena, vášnivě zamiluje. Lottin snoubenec Albert je v cizině, odkud se má však brzo vrátit. Po jeho návratu mají být mladí lidé sezdáni. Ačkoli je mu jasné, že Lotta nikdy nebude jeho, stává se Werther jejím přítelem, denně se s ní schází a pomáhá jí s jejími sourozenci. Den ode dne ho však víc a víc ničí pomyšlení, že s ní nikdy nebude moci žít.

Odjíždí proto daleko do cizího města na pozvání velvyslance a stává se členem dvora. Své místo ale Werther po trapné příhodě opouští, chvíli cestuje a nakonec se stejně vrací zpět do Wahlheimu k již vdané Lottě. Čím více času s ní tráví, tím hlubší je bolest v jeho srdci. Je zoufalý, nešťastný a nevidí východisko. Nedokáže na Lottu zapomenout. Dokonce přemýšlí i o tom, jaké by to bylo, kdyby Albert zemřel a Lotta mohla být s ním. Jeho dopisy příteli z této doby jsou plné utrpení, bolesti a touhy po lásce. V této době se také prohlubují spory mezi Albertem a Wertherem, kteří byli až dosud také přáteli. Zmatená Lotta upadá v jakousi trudnomyslnost a neví, co si počít. Werthera miluje, Alberta ale nemůže opustit a nechce mu ani ublížit i přesto, že jejich vztah pomalu chátrá. Albert si její chování vykládá jako rostoucí vášeň k Wertherovi a možné nebezpečí a žárlí, kdežto Werther v Lottině změně vidí hlubokou rozmrzelost a nespokojenost v manželství. A v tuto chvíli se v duši ubohého Werthera vyhraňuje rozhodnutí. Ví, že buď on, Albert nebo Lotta musí zemřít a odhodlá se opustit tento svět. Nebyl to však ukvapený, zbrklý čin, tento krok podnikl trpící mladý muž s nejlepším přesvědčením a nejklidnější rozhodností. Napsal Lottě a svému příteli Vilémovi dopis na rozloučenou a zastřelil se u sebe doma Albertovou pistolí, kterou mu ona musela půjčit. Zemřel až několik hodin po svém činu. Albert byl zděšen, Lotta neskutečně trpěla a celé město bylo na nohou.

Místo: Německo

Doba: druhá polovina osmnáctého století

Postavy

Werther – mladý velice citlivý a vnímavý šlechtic, beznadějně zamilovaný do dívky, kterou nikdy nemůže mít. Je vzdělaný, jezdí na koni, čte, má jakýsi sociální takt. Nechová se ovšem tak jako většina šlechticů té doby, kteří neztratí slovíčka s chudinou vysmívají se všem, kdož jsou nižšího společenského stavu než oni. Naopak má jakýsi zdravý přístup k lidem a hodně o nich přemýšlí. Je velice entusiastický. Má obrovské výkyvy nálad - „přecházím z žalu do nezřízenosti, ze sladké melancholie do zhoubných vášní. A vůbec, zacházím se svým srdéčkem jako s chorým děckem. Má ve všem svou vůli.“ Emoce prožívá naprosto naplno.
Lotta – mladá dívka s dobrým srdcem, rozumem, ale i silnou emoční stránkou. Je velice hodná a rozdala by se pro děti, jež jí byly svěřeny. Ač je to dívka venkovská, má zálibu ve čtení, je vzdělaná a stejně jako Werther přemýšlivá. Trpí tím, že je jaksi svázána konvencemi a mnohdy se nemůže chovat tak, jak by v skrytu duše chtěla. Miluje svého snoubence a pozdějšího manžela Alberta, ale k Wertherovi také něco cítí. Zpočátku ho má ráda, tohle „mít rád“ ale přerůstá v jakousi vášeň, Werther ji nějakým kouzlem přitahuje.
Albert – hodný, ale dá se říct, v lecčems i trochu mladý přízemní člověk. Ač dokáže skvěle formulovat své myšlenky v diskusích, jeho myšlenky nedosahují hloubky těch Wertherových. Miluje Lottu, ale postupem času se čím dál víc věnuje své práci a žárlí na Werthera, který pro něj znamená možné ohrožení jeho prvního místa v Lottině srdci. Jinak je to ale charakterní, galantní muž, kterému těžko může někdo něco vytýkat.
Další postavy: Lottin otec, přítel Vilém, vyslanec, slečna z B., hrabě z C. a další

Kompozice: Román je psán formou dopisů Werthera (povětšinou svému příteli Vilémovi) a deníkových záznamů. Je rozdělen do dvou částí.

Citáty z Utrpení mladého Werthera


„Bylo by méně bolesti mezi lidmi, kdyby nevykládali tolik obrazotvornosti – sám pánbůh ví, proč jsou tak ustrojeni - na to, aby si zpřítomňovali minulé utrpení, místo aby klidně snášeli lhostejnou přítomnost.“ (9)
„Jak jsem rád, že mé srdce dovede pocítit prostou, nevinnou radost člověka, jenž si nese na stůl hlávku zelí, kterou sám vypěstoval, a pak si pochutnává nejenom na tom, co uvařil, nýbrž i na všech těch dobrých dnech a krásných jitrech, kdy svou zeleninu sázel, na líbezných večerech, kdy ji zaléval a kdy se těšil, jak prospívá.“ (28)
„Ba Viléme, děti jsou mému srdci ze všech tvorů nejbližší. Když se na ně tak dívám a vidím v tom drobečku zárodky všech těch ctností a sil, kterých jim jednou bude tolik zapotřebí, když poznávám v umíněnosti všechnu tu budoucí skutečnost a pevnost charakteru, v rozpustilosti všechnu budoucí veselou mysl a lehkost překonávající nástrahy svět, a všechno tak nezkažené, tak ucelené! Pořád, pořád si opakuji zlatá slova učitele lidstva: nebudete-li jako jedno z těch…! A prosím, s nimi, kdo jsou jako my, kdo by měli být našimi vzory, zacházíme jako se svými poddanými! Mají být bez své vůle! Což my ji nemáme? A v čem je naše přednost? – Protože jsme starší a chytřejší?“ (30)
„My, lidé, si často stěžujeme, že je dobrých dnů tak málo a zlých tak mnoho; a jak se mi zdá, neprávem. Kdybychom vždy měli otevřené srdce, které by bylo vždy ochotno užít dobrého, co nám Bůh každého dne dává, měli bychom pak také dost síly, abychom snášeli zlé, když přijde.“ (31)
„Není smutné dost, že se nedovedeme navzájem obšťastnit, musíme se také ještě olupovat o radost, kterou si každé srdce dovede čas od času poskytnout?“ (32)
„Nedokážeš nic pro své přátele, než leda nerušit jejich radosti a rozmnožovat jejich štěstí tím, že ho užíváš s nimi.“ (32)
„Jaké jsme to děti! Jak lačníme po jediném pohledu! Jaké jsme děti!“ (34)
„Špatná nálada je hřích.“ (35)
„Lidská přirozenost má své meze. Dovede snášet radost, bolest, lítost, až do jistého stupně, ale hyne, jakmile je překročen. Nejde tu tedy o to, je-li kdo silný či slabý, nýbrž vydrží-li tolik utrpení, kolik mu bylo naloženo, ať už je to trýzeň duševní či tělesná. A zdá se mi právě tak pošetilé říkat, že je zbabělý, kdo si bere život, jako je nevhodné nazývat zbabělcem toho, kdo umírá na zákeřnou horečku.“ (45)
„Je marné, aby poklidný, rozumný občan obhlížel nešťastníkův stav, marné, aby mu domlouval, jako je zdravý, stojící u lůžka nemocného, neschopen vštípit mu sebemenší trochu svých sil.“ (46)
„Mně užírá srdce vše stravující síla, ukrytá v celé přírodě, která nestvořila nic, aby to souseda, aby to sebe neničilo.“(50)
„Pociťujeme tak často, že jsme v lecčems nedokonalí; a právě o tom, čeho se nám nedostává, se domníváme, že to má někdo jiný, komu pak návdavkem přisuzujeme všechno, co sami máme a k tomu ještě jakousi vybájenou pohodu. A tak je ten šťastlivec hotov. Naše vlastní stvůra od hlavy až k patě.“ (57)
„Zemřít! Co je to? Pohleď, sníme, když mluvíme o smrti. Viděl jsme leckoho umírat, ale tak omezený je člověk, že ani nedovede pochopit začátek konce svého bytí.“ (99)

Poznámka

Co je na jednu stranu zajímavé, na druhou se však není co divit, kniha ovlivnila Goethovy současníky natolik, že nejenže začalo být v módě Wertherovo typické oblečení, ale dokonce i vyvolala řadu sebevražd.

Čtenářský deník - Johann Wolfgang Goethe: Faust

Štítky:

 Místo pro Vaše hodnocení:
Zrcadlo aktuálně: Zajišťovací příkazy: Novinářská stupidita nebo ovlivnění voleb?

Diskuse o článku Čtenářský deník - J. W. Goethe: Utrpení mladého Werthera


Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku