Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Poutač - Psycholog v Pardubicích

Čtenářský deník - L. Feuchtwanger: Bláznova moudrost

Mikroblog
Několik slov o autorovi

Lion Feuchtwanger se narodil roku 1884 a zemřel roku 1958. Jedná se o významného německého spisovatele. Roku 1933 kvůli fašismu emigroval přes Francii do Spojených států. Specializoval se především na historické romány – např. Ošklivá vévodkyně, Žid Süs, Nepravý Nero, Lišky na vinici, Bláznova moudrost, Goya. Významná je i jeho trilogie o vzniku fašismu v Německu Čekárna.

Vydání

Nakladatelství Josefa Šimona, Praha 1996

Postavy

Jean Jacques Rousseau, jeho žena Tereza, jeho tchýně Levasseurová, Francois Renoux, markýz (později občan) Girardin, jeho syn Fernand, Fernandův učitel Gerber, Gilberta, její pozdější muž Mathieu de Courcelles, její dědeček Robinet, anglický podkoní Nicolas, Robespierre, Martin Catrou, Lepelletier, jeho milenka slečna Maillartová, poslanec Chaplain, občané Ermenonvillu, Senlis, Paříže…

Místo: Ermenonville, Příž, Senlis, Plessis

Doba: Období velké Francouzské revoluce

Kompozice

Kniha je rozdělena do 5 částí:
1) Poslední dny Jeana Jacquese – popisuje život v Ermenonvillu do mistrovy smrti;
2) Mrtvý Jean Jacques – Nalezení mrtvvoly Jeana Jacquese, utajení pravé příčiny jeho smrti, Fernandův odjezd do Ameriky
3) Jean Jacques a dědicové – Gilberta vyslyší Mathiea, Terezina matka umírá, Fernand se vrací z Ameriky, oba Girardinové se začínají angažovat v politice
4) Jean Jacques a lid - Fernand zvolen poslancem konventu, poprava krále, nedůvěra vůči všem Bývalým – zatčení Fernanda i jeho otce (paradox – nejzapřísáhlejší revolucionáři posílají na smrt i ty, kteří s revolucí souhlasí a v mnoha případech pro ni i hodně udělali; je zde vylíčena nesmyslnost takového jednaní a zbytečně velká krvavost revoluce)
5) Slavné zmrtvýchvstání Jeana Jacquesa – Fernandův pobyt ve vězení, zničení parku v Ermenonvillu na popud Senliského starosty, Jean Jacques se slávou převezen do Pantheonu, Fernand odjíždí na frontu po boku Martina Catroua, Girardin se stěhuje k Robinetovi

• děj je proložen mnoha myšlenkami Jeana Jacquese Rousseaua; autor také poukazuje na to, jak Rousseaovo dílo ovlivnilo myšlení a jednání veškerých postav

Děj

Vyprávění začíná „útěkem“ Jeana Jacquese Rousseaua z Paříže na klidný venkov. Našlo se mnoho šlechticů, kteří byli ochotni poskytnout mu a jeho rodině (manželce Tereze a její matce) útočiště, ale na doporučení jejich společného známého, si mistr vybírá nabídku markýze de Girardina a stěhuje se na jeho krásný zámek Ermenonville, jehož parky jsou zařízeny dle jeho románu Nová Héloisa. Zde si to zamiluje a zamýšlí tu strávit pokojné a hezké stáří, věnuje se botanice, bloumá po parcích, rozmlouvá s markýzem i jeho synem Fernandem, z něhož se stane jeho nejlepší přítel. Prolíná se zde několik dějových linií.

Fernand a Gilberta
Fernandovou láskou je Gilberta, mladá dáma ze sousedního panství Latour. Tito dva se plánují vzít, ale k tomu nakonec nedojde, protože Fernand pod vlivem myšlenek Jeana Jacques o svobodě odjede do Ameriky pomáhat bojovat tamějším povstalcům za nezávislost. Po jeho návratu (po několika letech) je už Gilberta vdaná a má malou dceru Marii Sidonii. Po smrti jejího muže během Velké francouzské revoluce se s Fernandem opět sbližují.

Jean Jack, Tereza, její matka a Nicolas
Moudrý blázen Jean Jacques, který má hlavu věčně v oblacích, se brzy stane obětí intrik. Matka jeho manželky, žena vychytralá a chtivá peněz, neustále přemýšlí, jak z rukopisů, které chce Jean Jacques nechat vydat až po své smrti, dostat co nejdříve co nejvíce peněz (potřebujeje pro svého syna Francoise Renouxe). Mezitím se Tereza zamiluje – zároveň do anglického podkoního Nicolase, jejich sluhy, a mladého pána Fernanda. S oběma z nich prožije románek, s Nicolasem se z něj vyvine trvalý vztah. Nicolas bažících po penězích a po možnosti otevřít si vlastní podnik jednoho dne zabije Jeanu Jaquesovu milovanou fenu Lady a později i samotného Jeana Jacquese, což zakamufluje jako nehodu. Doufá, že využije hloupou Terezu a z jejího dědictví získá potřebný základní kapitál. V tom mu ale dočasně zabrání Terezina matka smlouvou, že s dceřiným dědictvím disponuje ona. Ačkoli mnoho lidí ví, kdo způsobil Rousseaovu smrt, z různých pohnutek se snaží zabránit vyšetřování. Fernand proto, aby se nepřišlo na jeho vztah s Terezou, markýz, aby to neuškodilo slávě mistra… Nicolas je vyhoštěn do Anglie, avšak po několika letech (po skončení války mezi Anglií a Francií) se vrací, aby žil se svou Terezou. Její matka zemře a Tereza žije s Nicolasem, kterého si ale nevezme, poněvadž by přišla o penze po Jeanu Jackovi. Nicolas si otevře podnik s koňmi v Paříži a Tereza zůstává v Ermenonvillu, odkud je později vystěhována. Nicolas jí najde ubytování v Plessis. Po jeho úrazu zde žijí společně s malou přestávkou, kdy je Tereza oslavována jako vdova po Rousseaovi v Paříži. Na vzniku jejího kultu má hlavní podíl poslanec Chaplain.

Politické dění
Po smrti Jeana Jacka ve Francii dochází k revoluci. Šlechtici jsou zbaveni svých titulů i výsad. Mnoho z nich emigruje, majetek těchto je zabaven. Král i s rodinou je v domácím vězení. Moc přebírá Konvent, jehož kroky nejdříve řídí umírnění, jež vede poslanec Lepelletier a ke kterým náleží i Fernand, ale později se k moci dostávají lidové vrstvy v čele s Maxmilienem Robespierrem. Král odsouzen k smrti za vlastizradu (většinou jediného hlasu!). Fernand v nových volbách není zvolen, poté dokonce jako podezřelý zatčen a převezen do vězení La Bourbe. Jeho otec – nyní občan Girardin – v domácím vězení. Zrušení jejich zatčení dosáhne Fernandův přítel z lidu Martin Catrou, s nímž se zná od dětství a který je nyní poslancem.

Ermenonville
Jean Jacques je pochován na ostrůvku v parcích Ermenonvillu, který tolik miloval. Po několika letech jeho odpočinku na tomto místě je ale zámecký park zničen lidmi za Senlis, kteří v něm vidí baštu bývalého vykořisťovatelského režimu. Na konci příběhu je Mistrovo tělo převezeno do Pantheónu, kde spočine vedle svého přítele a pozdějšího nepřítele Voltaira. Důvodem pro jeho přesun je Robespierrův názor, že Jean Jack patří republice, nikoli nějakému bývalému markýzi.

Pozn. 1
Autor Jeana Jacquese považuje za hlavního původce velké francouzské revoluce.

Pozn. 2
Je zajímavé sledovat různý výklad Rousseauova díla různými lidmi.

Citáty z knihy Bláznova moudrost


„Pro špatného je jistě peklo, je-li odkázán sám na sebe; pro dobrého je samota rájem.“ (26)
„Citlivá duše je neblahý nebeský dar. Komu se jí dostane, ten je hříčkou vzduchu i živlů, slunce i mlha určují jeho osud, je šťasten nebo zarmoucen podle toho, jaké vanou vichry.“ (39)
„Promísí se mnoho důvodů než dojde k určitému skutku, za každým činem vězí ušlechtilé i nízké příčiny v neoddělitelné spleti a není pravdy, která by se neskládala z mnohých pravd.“ (82)
„Lidé jsou zlí,“ pravil, „to máte pravdu. Ale člověk je dobrý.“ (104)
„K velkým rozhodnutím musí člověk přistoupit sám, tu nepomůže žádný Mistr, žádná filosofie. Jakmile jde do tuhého, je člověk odkázán na vlastní rozum, na vlastní srdce, sám na sebe. Nikdo nikomu nepomůže.“ (167-168)
„Kdo lidi doopravdy miluje, musí na sebe vzít mnoho nenávisti; neboť se musí dopouštět činů, které by bez této lásky byly nespornými zločiny. (281)
„Vláda nesmí poroučet jednotlivci, aby se obětoval pro blaho množství.“ versus „Bezpráví spáchané ve prospěch lidstva se sává právem.“ – mírný rozpor v Rousseově díle (295)
„Šťasten ten, kdo není nucen jednat.“ (353)

Štítky:

 Místo pro Vaše hodnocení:
Blog Zrcadlo aktuálně: Jsem moc rád, že jsem byl mladý v 90. letech

Diskuse o článku Čtenářský deník - L. Feuchtwanger: Bláznova moudrost


Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku