Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Čtenářský deník - Milan Kundera: Směšné lásky

Mikroblog
Pár slov o autorovi

Milan Kudera se narodil roku 1929 v Brně. Ve světě zřejmě nejznámější současný český prozaik, dramatik, básník, překladatel a esejista. V roce 1979 byl zbaven československého státního občanství. Zůstal tedy ve Francii, kam emigroval o čtyři roky dříve a kde posléze získal občanství nové. Po básnických začátcích psal filosoficky založené povídky a romány modelující lidské osudy na pozadí krize dějinného vědomí. Ve vrcholné exilové tvorbě zachytil problémy vnitřní a vnější svobody člověka a odpovědnosti. Přednášel na univerzitách v bretaňském Rennes a v Paříži. Díla: Nesnesitelná lehkost bytí, Nesmrtelnost, Jakub a jeho pán: Pocta Denisu Diderotovi, Směšné lásky, Žert.

Vydání

Československý spisovatel v Praze 1965

Kompozice

2 knihy povídek - Směšné lásky a Druhý sešit směšných lásek. Každá kniha zahrnuje 3 povídky (+ v roce 1968 vyšla další kniha - Třetí sešit směšných lásek)

Směšné lásky : Já truchlivý bůh, Sestřičko mých sestřiček, Nikdo se nebude smát
Druhý sešit směšných lásek: Zlaté jablko věčné touhy, Zvěstovatel, Falešný autostop


Děj

Já truchlivý bůh - popsána podrobně níže

Sestřičko mých sestřiček - hrdinou hudební skladatel, který se zamiluje do medičky, kvůli jejímuž vyprávění se mylně domnívá, že je se svým manželem - mladým básníkem - nešťastná. Představuje si ji vedle sebe, rozmlouvá s ní a je do ní zamilován. Až na konci příběhu zjišťuje, že pár je naopak „dokonalými milenci“ a že básník své umění a medička svou práci oba podřizují své veliké lásce.

Nikdo se nebude smát - hrdinou je mladý kunsthistorik, který sebe a svou dívku dostane do problémů tím, že neumí říkat lidem nepříjemné věci a tudíž nechce napsat kritiku díla jednoho začínajícího autora. Vše se zamotá, hrdina musí bojovat proti nástrahám doby, nemůže dodržet svůj slib dívce, a ta ho proto opouští.

Zlaté jablko věčné touhy - hrdiny jsou dva asi čtyřicetiletí muži. Jeden - Martin - je ženatý a svou ženu velmi miluje, druhý - vypravěč - je rozvedený. Oba se baví honem na dívky, tato zábava vyplňuje velkou část jejich životů. Nikdy se ale s dívkami nedostanou dál než k rozhovoru. Chtějí si tímto způsobem vrátit ztracené mládí a jak vypravěč nakonec sám říká, všechno je to klam. Je to celé hra, kterou spolu tihle dva hrají, aniž by měla nějaký smysl...

Zvěstovatel - hrdinou je mladý lékař, který nemá příliš dobré kádrové ohodnocení a v nemocnici není příliš oblíben, ačkoli svou práci dělá velmi dobře. Jeden den je postaven před dilema, zda má jít na schůzku s krásnou Slovenkou nebo na zasedání Májové komise. Tolik ho vyděsí návštěva známého Třísky, s jehož objevením je pokaždé spojena smůla, že uvažuje úplně jinak než obvykle. Nakonec se nedostaví ani do nemocnice na schůzi ani na rande se Slovenkou.
Falešný autostop - popsáno podrobně níže

Já truchlivý bůh


Příběh vypráví mladík Adolf, který nás hned na začátku seznámí se studentkou zpěvu Janou, do které byl (a jak se dozvíme na konci vyprávění) stále je zamilovaný. Dříve se všemožně snažil ji získat, tupil se před ní, ale ona ho jen využívala a hrála si s ním, dokud ji to nepřestalo bavit. Adolf se jí za to chce pomstít, ublížit jí, a sebe pobavit, a tak vymyslí pomstu. Svého řeckého přítele Apostola Janě představí jako dirigenta athénské opery, který se zajímá o její zpěv, a pak je vychytrale nechá samotné u sebe v bytě. Jana dá Apostolovi své panenství a zamiluje se do něho – stejně jako on do ní. Z jejich společné noci vzejde i Janino dítě – chlapeček. Apostol chce Janě vše vysvětlit a být s ní takový, jaký je, ale zjišťuje, že jako normální smrtelník ji nezajímá, což ho zklame. Jana má krásnou vzpomínku na to, že se o ni zajímal někdo tak slavný, protože do konce příběhu Adolfův podvod neprohlédne a pravdu se nikdy nedozví.

Falešný autostop


Hlavními postavami jsou mladík a dívka, kteří se navzájem milují. Jednoho letního dne spolu vyrážejí na čtrnáctidenní dovolenou do Tater. Cesta ubíhá normálně až do chvíle, kdy musí natankovat u benzínové pumpy. Zatímco mladík plní nádrž, děvče jde napřed dál po silnici s tím, že nasedne do auta, až její milý pojede kolem. To také udělá, ale napadne ji z legrace vydávat se za cizí stopařku a vést se svým chlapcem rozhovor, jako by se neznali. Mladík na hru přistoupí a nějakou dobu se oba dobře baví. Potom v nich ale začne hlodat myšlenka, jestli se takhle nechová jejich protějšek, i když nejsou spolu. Mladík na své dívce miluje především její čistotu, stud a nevinnost a postava, kterou děvče hraje, tyto rysy nemá a on začíná pochybovat, zda je jeho milá skutečně taková, jakou ji zná. Dívka se zase diví, jak to, že s ní jako s cizí její milý flirtuje, a pochybuje o jeho oddanosti a věrnosti. Dojde k roztržce a pomalu mezi párem narůstá napětí. Narážky se stupňují, ona je čím dál tím víc sebevědomá a on se k ní začíná chovat jako k lehké dívce. Potom mladík odbočí někam úplně jinam, než původně mířili. Zaveze ji do levného hotýlku a pozve ji na večeři, během níž je ona velice sebejistá a svou roli hraje ještě důkladněji. Skončí spolu na pokoji, kde jí dá padesát korun a nutí ji, aby mu udělala striptýz, nahá tančila atp. Teď už ji otevřeně nazývá děvkou. Ona chce hru skončit, říká mu jeho jménem a chce ho políbit, ale on jí odpoví, že líbá jen ženy, které má rád, což není její případ. Dál se k ní chová bez citu a nakonec se s ní i bez nějakých něžností vyspí. Pak potmě leží vedle sebe a nevědí, co si počít. On se na ni nechce ani podívat. Ona začne plakat. Mladík v sobě hledá soucit a porozumění, aby mohl utěšit svoji dívku. Hra přece musí skončit. A mají před sebou ještě prakticky celou dovolenou…

Postavy

V každé povídce jiné. Povětšinou lidé mladší nebo středního věku. Často zamilovaní, ocitající se v různých dilematech apod. ...

Místo

Tehdejší Československo.

Doba

Totalita, pravděpodobně šedesátá léta, kdy bylo všechno přece jen uvolněnější.

Citáty ze Směšných lásek


„Zkuste někdy rozkrojit anekdotu, jíž jste se smál! Uvidíte, že má smutnou dřeň.“ (Já truchlivý bůh; 21)

„Člověk nikdy nezná míru své lásky.“ (Já truchlivý bůh; 24)

„Když nás láska nabodne na svůj rožeň a začne opékat, je každá rada marná.“ (Já truchlivý bůh; 26)

„Každá studna může vyschnout, ale když jsou dva, tak jsou jak spojité nádoby, jeden dolévá do druhého a jsou nevyčerpatelní.“ (Sestřičko mých sestřiček; 36)

„Hle, člověk by pořád jen přestavoval svět, a přece je vždycky nadšen, když najde něco, co zůstalo nepřestavěno.“ (Sestřičko mých sestřiček; 38)

„Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima. Smí pouze tušit a hádat, co vlastně žije. Teprve později mu odvážou šátek z očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí, co žil a jaký to mělo smysl.“ (Nikdo se nebude smát; 60)

„Přílišná víra je ten nejhorší spojenec.“ (Zlaté jablko věčné touhy; 23)

Kam dál?
Podívejte se na lásku očima začínající psycholožky.

Štítky:

 Místo pro Vaše hodnocení:
Zrcadlo aktuálně: Vystoupit z EU? To může chtít jen blázen nebo blb

Diskuse o článku Čtenářský deník - Milan Kundera: Směšné lásky


Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku