Pravda prohrává, mocní vítězí
Čím dále se díváme do historie, tím více se nám zdá, že víme, jak to opravdu bylo, že víme, kdo byl kladný a záporný hrdina. Má vůbec člověk šanci najít v běžných pramenech (hlavně média a široce dostupná literatura) o historických událostech nejen minulého století pravdu? Podle mého je to takřka vyloučeno. Pominu-li nějaké stále ještě utajované dokumenty a dokumenty nedostupné (skartace), vidím hlavně nechuť objektivně popisovat tyto události. Teď to velmi zjednoduším: mám pocit, že za minulého režimu tu byl hrdinný Sovětský svaz a spřátelený socialistický blok, který čelil zlým imperialistům ze západu pod vedením Spojených států. A dnes? Dnes to vypadá, že udatné demokratické země (které dbaly a dbají na lidská práva) pod vedením USA porazily "říši zla", jež dusila svou tyranií značnou část světa. Nyní vážněji. Za minulého režimu bránila pravdě nesvoboda slova. Dnes zase není vůle o určitých věcech mluvit. Média (nedokážu posoudit, zda vědomě) upravují obraz 20. století podle představ mocných. Není to typické falšování historie. Na něco se občas "zapomene", něco jiného se více zdůrazní. O co se například jedná? Takřka se nemluví o tom, že kapitalismus začátku dvacátého století nebyl tím dnešním "kapitalismem s lidskou tváří". Byl to drsný systém, kde slabší upadli a byli ušlapáni. Za první republiky tu například nebyl funkční důchodový systém. Situaci v USA popsal sugestivně Upton Sinclair ve svém románu Džungle (vím o jeho levicových názorech, to nic nemění na tom, že situace byla opravdu taková). Nemluví se o politických procesech v 50. letech 20. století ve Spojených státech, nemluví se o tom, že Spojené státy byly po většinu 20. století zemí rasistickou. To bylo jen pár příkladů. Proč se o tom nemluví? Protože dějiny tvoří vítězové. Naštěstí za hlásání těchto a podobných historických faktů není člověk v dnešní době perzekuován. Ale všemocná média se jimi prostě nezabývají. Televize přijme autorský záměr na dokumentární pořad (jistě velmi potřebný) o zločinech komunismu, nepřijme záměr o dělnických bouřích za první republiky. Totéž platí ve většině široce dostupných tiskovin. Pravda se má sdělovat celá. Minulost nebyla černobílá. Žádný z velkých hráčů nebyl (a ani nemohl být) "Mirkem Dušínem". Nebojme se to nahlas říct. Tublatanka - Pravda víťazí Přečtěte si také článek Prodloužené zadržení, Obama, USA a strach. Štítky: Eseje, Politika a společnost |
Autor: Holden Caulfield, 30. 10. 2008 ↓ Diskutujte 
Objektivní popis je oxymoron. Je-li to popis, nemůže být objektivní.
Co se týče médií, doporučuji místo marného volání po objektivitě spíše osvětu o tom jak si každý může svůj objektivní pohled sestavit na Internetu.
Podle mě je práce s informacemi úkolem pro jednotlivce. Člověk sám si musí vybírat a nečekat že někdo vybere za něj. Ve chvíli kdy uvěříme v to, že nějaké médium je objektivní, jsme na cestě do pekel. Máme internet, složme si každý mediální obraz tak podrobný a tak vyvážený jak kdo potřebujem. Nespoléhejme, že někdo sestaví univerzální pohled, který bude vyhovovat všem.
Poslat komentář
<<< Zpět na titulní stránku