Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Čtenářský deník - O. Wilde: Obraz Doriana Graye

Mikroblog
Několik slov o autorovi

Oscar Wilde (16. října 1854, Dublin – 30. listopadu 1900, Paříž) byl anglický spisovatel irského původu. Představitel anglické dekadence a estetismu.
Dílo: Šťastný princ a jiné pohádky (např. pohádka Slavík a růže), Vějíř lady Windermerové, Jak je důležité míti Filipa, Ideální manžel, Bezvýznamná žena (konverzační komedie), tragédie Salome, báseň Balada o žaláři v Readingu.

Vydání

Nakladatelství Merkur, Praha

Děj

Kniha vypráví a překrásném mladíkovi se zlatými vlasy, jenž se jmenuje Dorian Gray. Dorian je svému příteli Basilu Hallwardovi modelem pro podobiznu (vrcholné Basilovo dílo). Při příležitosti jednoho sezení se setká s dalším Basilovým přítelem – lordem Henrym – který Doriana, dalo by se říci, zkazí. Nasadí mu do hlavy myšlenku, že jedině mládí a krása mají v životě nějakou cenu. Kvůli ní Dorian zbrkle pronese přání, aby on zůstával stále nezměněn a jeho obraz místo něho stárnul. Přání se vyplní, o čemž však nikdo kromě samotného Doriana nemá ponětí. Náš hlavní hrdina nyní obraz vlastní a pomalu začíná pozorovat jeho změny.

První z nich přijde po tom, co se rozejde s mladou herečkou, která je do něho velmi zamilována a nazývá ho princem Zlatovláskem, a ona pak spáchá sebevraždu. Zděšen tím, jak se jeho výraz na podobizně mění, schová Dorian obraz na místo, kde mu připadá bezpečný. Ačkoli se nejdříve chce stát lepším člověkem a konat dobro, po přečení knihy, již mu zapůjčí lord Henry, se odehraje pravý opak a on začíná žít dvěma životy. Ve společnosti dokonalý mladý muž, jehož si všichni berou za vzor, inkognito navštěvuje opiová doupata, kupuje si dívky a koná skutky gentlemana nehodné. Lord Henry je člověkem, který nejvíce ovlivňuje jeho charakter. Henryho cynismus a životní filosofie mu pomáhají ospravedlňovat si před sebou své opovrženíhodné chování. Basil vidí zkázu Dorianovy duše a před svým plánovaným odjezdem do Paříže jej navštíví. Muži se pohádají a Dorian Basila v afektu zabije. Den nato kontaktuje dávného známého a požádá jej o laskavost – aby beze stop zničil Basilovo tělo. Známý to udělá, poněvadž mu Dorian vyhrožuje. Našeho hlavního hrdinu pronásledují výčitky svědomí a chce zapomenout. Jedné noci se tedy rozhodne zavítat do jedné „díry“, kde se dá dostat k opiu. Tam potkává námořníka (bratra herečky, která se kvůli němu zabila) a ten kvůli narážce jedné z přítomných dívek poznává, že je Dorian princem zlatovláskem, „vrahem“ jeho milované sestry. Pronásleduje ho po nábřeží a chce jej zabít, ale Doriana zachrání jeho mladistvá tvář, na pohled ne starší než dvacet let. Námořník uznává, že nemohl s jeho sestrou mít před osmnácti lety nic společného a nechává jej jít. Později se ale dozví, že věřit tváři „prince zlatovláska“ není možné, poněvadž je stár čtyřicet osm let.

Dorian odjíždí na své venkovské sídlo, kde žije v obavách, že jej námořník vypátrá a zúčtuje s ním. Poté se ale jednou na lovu stane nehoda – jeden z lovců zastřelí v křoví člověka – a Dorian si může oddechnout, protože to byl právě jeho pronásledovatel. Poté se rozhodne odjet do Londýna a zničit obraz. Proč by vlastně on měl nést stopy jeho činů? Vždyť je nemusí nést nikdo… Ale v téhle úvaze se Gray mýlí a jakmile do obrazu zabodne dýku, sám umírá. Jeho tvář, ruce, celé tělo, jsou pojednou tak znetvořeny, že svého mrtvého pána sluhové poznávají pouze podle prstenů. A na obraze zeje mladistvý, usměvavý a nezkažený obličej člověka, jakým byl Dorian Gray, když jej Basil maloval.

Postavy

Dorian Gray – mladý muž, jehož osobnost se utváří pod vlivem okolí. Prožívá život plný zábav a je bez problémů do chvíle, kdy se seznámí s Henrym. Přijímá jeho cynismus a nevíru v cokoli a podle toho se začíná chovat. Lidské city a pocity jím hýbají velice silně a průběhem knihy jej strhávají tu na jednu, tu na druhou stranu – místy se od Henryho chce i odpoutat. Je člověkem, kterým hýbají vášně, podléhá sebelítosti, někdy by svou volbu nestárnout nejraději vzal zpět.
Lord Henry – aristokrat, jehož nadhled nad světem, mezilidskými vztahy a vůbec uznávanými hodnotami, je skoro zarážející. Jako jedinou cennou věc uznává krásu a mládí. Když se tyhle dvě věci ztratí, je podle něj po štěstí. Je velmi dobrým řečníkem a ve společnosti díky tomu relativně oblíben. Na rozdíl od Doriana se nenechává tolik unášet city, vsází spíše na rozum.
Basil Hallward - malíř, pro kterého je malování nejdůležitější věcí v životě. Dorian se stane jeho idolem, inspirací, plane k němu až – dalo by se možná říci - láskou. Je citlivý.
Sybila Vaneová – šestnáctiletá herečka, která projevuje veliký talent, ovšem pouze do doby, co je pro ni divadlo životem. Po tom, co se zamiluje do Doriana, stává se pro ni důležitější její láska, a proto ji „princ zlatovlásek“ také odvrhne - přestala jej inspirovat.
Alan Campbell – bývalý přítel Dorianův, který je donucen, vědeckým způsobem zničit malířovo tělo.

Doba

19. století

Místo

Anglie – z velké části Londýn, ale i venkov

Citáty z knihy Obraz Doriana Graye


„Ve světě je málo věcí, jež by byly hodny, aby se o nich mluvilo, ale právě o těch, které by si to zasloužily, se nemluví.“ (9)
„Máte-li rád každého, pak to znamená, že jste ke každému lhostejným.“ (17)
„Ti, kdož jsou věrnými, znají pouze rozkoše lásky, nevěrný zná její tragédie.“ (24)
„Každá žádosť, kterou potlačujeme, vře dále v nás a otravuje naši duši. … Jedinou cestou zbaviti se pokušení jest podlehnouti mu.“(32)
„Nic tak neuzdravuje duši jako smysly, a právě tak nemůže nic tak smysly uzdraviti, jako duše.“ (35)
„Dnes hyne nejvíce lidí tak zvaným zdravým rozumem. Teprvé, když je pozdě, poznávají, že jedině svých chyb nemuseli nikdy litovati.“ (65)
„Lidé milující jen jednou v životě jsou mělcí. Co nazývají věrností, já považuji za lethargii zvyku intellektuelního života. Zkrátka – za doznání slabosti. Věrnost! Musím vám ji jednou analysovati. Je v ní jistá chamtivost. Mnohdy bychom rádi něco odhodili, kdybychom jen věděli, že to jiný po nás nezvedne.“ (77)
„Příčina, proč o jiných vždy dobře smýšlíme jest, že se sami sebe bojíme.“ (113)
„Těším se, že jste nikdy nic neprovedl, že jste nevytesal žádnou sochu, nemaloval žádný obraz, vůbec, že jste nic nevytvořil.Váš život byl vaším uměním. Uvedl jste se sám do hudby. Vaše dny byly sonátami.“(315)
„Jeho vlastní krása zničila jej i jeho mládí, o než tak prosil. Bez těchto dvou věcí by býval jeho život čistým.“ (320)

Čtenářský deník - Oscar Wilde: Jak je důležité míti Filipa

Štítky:

 Místo pro Vaše hodnocení:
Zrcadlo aktuálně: Vystoupit z EU? To může chtít jen blázen nebo blb

Diskuse o článku Čtenářský deník - O. Wilde: Obraz Doriana Graye

Anonymous Anonymní:

Velmi pěkně a přitom dostatečně stručně sepsaný obsah. Citáty z knihy jsou unikum, ty nikdo mezi čtenářskými deníky a recenzemi neuvádí a je to bod k dobru :)

 

Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku