Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Psycholog a psychoterapie v Pardubicích

Čtenářský deník - V. Hrabě: Blues pro bláznivou holku a jiné básně

Mikroblog
Několik slov o autorovi

Václav Hrabě, představitel beatnické poezie, se narodil 13. 6. 1940 v Příbrami. Studoval češtinu a dějepis na vysoké škole v Praze, studia však řádně neukončil. Prošel vojenskou službou a krátkým manželstvím, které po dvou letech trvání skončilo. Ve 24 letech zemřel Václav Hrabě na otravu oxidem uhelnatým.
Dílo: Blues pro bláznivou holku, výbory Blues v modré a bílé a Stop-time.

Vydání

Československý spisovatel v Praze roku 1990.

Z autorovy rukopisné pozůstalosti a dalších pramenů k vydání připravili a uspořádali Miroslav Kovářík, Jan Miškovský a Jaromír Pelc. Kniha obsahuje i životopisná data, fotografie básníka a pár slov o osudech jeho díla po smrti.

O díle

Kniha obsahuje 86 básní, které jsou řazeny v abecedním pořádku. Začíná prologem, v němž autor hovoří k těm, pro něž je určena: tedy ke skutečným lidem, které poznal. (na konci Prologu (básně) ale toto pole rozšiřuje.

Tematický záběr je relativně široký, objevují se básně o válce (až překvapivě často), vojně, lásce, něžnostech, stesku, životě, básně, v nichž Hrabě odsuzuje soudobou morálku, nastiňuje mezigenerační problémy (např. Citová výchova nebo Rozumní lidé s velkým eR), brojí proti zabíjení lidí a příliš malé dávce lidskosti a porozumění ve světě (např. Dragonáda). V mnoha jeho básních se objevuje téma blues a vůbec hudby.

Poznámka 1:
Autor vůbec nepoužívá interpunkci.

Poznámka 2:
Ve sbírce Blues pro bláznivou holku najdeme i báseň Variace na renesanční téma, kterou později zhudebnil a nazpíval Vladimír Mišík.

Poznámka 3:
Co mě zaujalo je, že autor básně občas píše z pohledu ženské osoby.

Charakteristika autorova stylu

Básník je novátorský, používá neotřelá přirovnání, je plný nápadů. Projevuje se jeho obrovská fantazie, hraje si s asociacemi, které čtenáři mohou občas připadat skoro jako nesmysly. („teď pauza než začne basa; jen malá chvíle tak akorát; na jeden tulipán; naklánějící se ke mně; je slyšet nadechnutí trumpetisty a swingující rytmus otáčející se země). Často využívá epiteta, kontrasty. Některé verše jsou melodické až zpěvné (nejvíce Déšť). Ve svých básních dochází autor k nečekaným závěrům, rozvíjí je do netušených poloh, jeho popisy a vyjádření všedních věcí jsou originální. K tématu naznačenému v nadpisu básně se mnohdy vrací na jejím konci, čímž z částí celku někdy vypadajících jako by k sobě ani nepatřily, udělá celek uspořádaný, který má „hlavu a patu“. Některá jeho sdělení mi ale i tak připadala nepochopitelná, až příliš schovaná v metaforách. Jindy básník zase vaše představy vede jako na šňůrce a potom, co je v posledním řádku opustí, vy sami si vlastními asociacemi a představami dotvoříte konec básně. Snad u všech básní je mistrně vystižena atmosféra a popisy básníkových citů jsou jemné a něžné, dalo by se až říci náznakové. Jeho poezie vám občas připadá hravá a skoro naivní ale vzápětí zas máte pocit, že nese hluboké myšlenky. Některé verše jsou hluboce jímavé, snad žádné nejsou veselé či pro zasmání (leda zčásti Jam session) ; maximálně jsou roztomile něžné.

Citáty z Blues pro bláznivou holku a jiné básně


Báseň skoro na rozloučenou

„…Můžu tě ztratit
a zase budou rána
plná cigaret
a bude to svádět
ke krásnému a pompéznímu smutku
Můžu tě ztratit
a zase budou noci
měsíc vlající na obloze bude podobný stínu
tvých rozpuštěných vlasů
Nebudu moct spát a budu nenávidět
klasiky…“

Déšť

„…Na horkých střechách zasyčel déšť
Jako když hoří suchá tráva
Promoklá tramvaj odbíjí šest
Na město tiše poprchává

Jdu sama v dešti Za řekou hřmí
Ne nevadí mi zmoklá hlava
Jen se mi zdají bláznivé sny
Že prší na město voňavá tráva

Potichu si zpívám
Do rytmu deště
Náhodná slova
O zmoklém městě
Jdu Vůbec nevím kam
A s každou kapkou
zas znova začínám

Pod polštář dám si až půjdu spát
Blues o dešti v němž voní tráva
Snad se mi bude celou noc zdát
Že venku tiše poprchává…“

Infekce

„…Nejtěžší případ tetanu v dějinách lékařství
všechny kapacity světa nade mnou
pokývaly hlavami a odešly
vrchní sestra přináší do pokoje cigarety pomeranč a třináct
reprodukcí Botticelliho
posilněte se
večer vás budou operovat
vezmou vám srdce
máte příliš velké srdce na to
abyste s ním mohl žít…“

Ospalé něžnosti

„…Neony zvoní klekání
V tvých očích vycházejí
Hvězdy a květiny
Padají na zem
Mezi stíny
Na břeh jezera kde roste rákosí a kmín
Kde dřevaři po skončení práce pijí
Kořalku z jeřabin

A mně se chce tak spát
Spát
Ve stínu tvých vlasů
Spát na nic nemyslet
Při zvuku tvého hlasu se probouzet
Jak kuchař
V pohádkách kde spí se stovky let

A znovu usínat
S hrstí tvých vlasů na čele
A trochu žárlit
Na slunce
Které ti po těle kreslí
Malé nepochopitelné obrázky…“

Blues na památku Vladimira Majakovského


„…To není život To není
Džez
Život to jsou pekařská auta v ranní mlze
A ruce odřené a unavené
Bez nároku na slávu bez nafoukaných řečí
A džez
Je doktor který léčí
Smutek a strach a jiné řezné rány
Horkým železem lihem a solí…“

Štítky:

 Místo pro Vaše hodnocení:
Blog Zrcadlo aktuálně: To jsou ale paradoxy, pane Rejžku, že?

Diskuse o článku Čtenářský deník - V. Hrabě: Blues pro bláznivou holku a jiné básně


Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku