Čtenářský deník - V. Hrabě: Blues pro bláznivou holku a jiné básně
Václav Hrabě, představitel beatnické poezie, se narodil 13. 6. 1940 v Příbrami. Studoval češtinu a dějepis na vysoké škole v Praze, studia však řádně neukončil. Prošel vojenskou službou a krátkým manželstvím, které po dvou letech trvání skončilo. Ve 24 letech zemřel Václav Hrabě na otravu oxidem uhelnatým. Dílo: Blues pro bláznivou holku, výbory Blues v modré a bílé a Stop-time. Vydání Československý spisovatel v Praze roku 1990. Z autorovy rukopisné pozůstalosti a dalších pramenů k vydání připravili a uspořádali Miroslav Kovářík, Jan Miškovský a Jaromír Pelc. Kniha obsahuje i životopisná data, fotografie básníka a pár slov o osudech jeho díla po smrti. O díle Kniha obsahuje 86 básní, které jsou řazeny v abecedním pořádku. Začíná prologem, v němž autor hovoří k těm, pro něž je určena: tedy ke skutečným lidem, které poznal. (na konci Prologu (básně) ale toto pole rozšiřuje. Tematický záběr je relativně široký, objevují se básně o válce (až překvapivě často), vojně, lásce, něžnostech, stesku, životě, básně, v nichž Hrabě odsuzuje soudobou morálku, nastiňuje mezigenerační problémy (např. Citová výchova nebo Rozumní lidé s velkým eR), brojí proti zabíjení lidí a příliš malé dávce lidskosti a porozumění ve světě (např. Dragonáda). V mnoha jeho básních se objevuje téma blues a vůbec hudby. Poznámka 1: Autor vůbec nepoužívá interpunkci. Poznámka 2: Ve sbírce Blues pro bláznivou holku najdeme i báseň Variace na renesanční téma, kterou později zhudebnil a nazpíval Vladimír Mišík. Poznámka 3: Co mě zaujalo je, že autor básně občas píše z pohledu ženské osoby. Charakteristika autorova stylu Básník je novátorský, používá neotřelá přirovnání, je plný nápadů. Projevuje se jeho obrovská fantazie, hraje si s asociacemi, které čtenáři mohou občas připadat skoro jako nesmysly. („teď pauza než začne basa; jen malá chvíle tak akorát; na jeden tulipán; naklánějící se ke mně; je slyšet nadechnutí trumpetisty a swingující rytmus otáčející se země). Často využívá epiteta, kontrasty. Některé verše jsou melodické až zpěvné (nejvíce Déšť). Ve svých básních dochází autor k nečekaným závěrům, rozvíjí je do netušených poloh, jeho popisy a vyjádření všedních věcí jsou originální. K tématu naznačenému v nadpisu básně se mnohdy vrací na jejím konci, čímž z částí celku někdy vypadajících jako by k sobě ani nepatřily, udělá celek uspořádaný, který má „hlavu a patu“. Některá jeho sdělení mi ale i tak připadala nepochopitelná, až příliš schovaná v metaforách. Jindy básník zase vaše představy vede jako na šňůrce a potom, co je v posledním řádku opustí, vy sami si vlastními asociacemi a představami dotvoříte konec básně. Snad u všech básní je mistrně vystižena atmosféra a popisy básníkových citů jsou jemné a něžné, dalo by se až říci náznakové. Jeho poezie vám občas připadá hravá a skoro naivní ale vzápětí zas máte pocit, že nese hluboké myšlenky. Některé verše jsou hluboce jímavé, snad žádné nejsou veselé či pro zasmání (leda zčásti Jam session) ; maximálně jsou roztomile něžné. Citáty z Blues pro bláznivou holku a jiné básněBáseň skoro na rozloučenou „…Můžu tě ztratit a zase budou rána plná cigaret a bude to svádět ke krásnému a pompéznímu smutku Můžu tě ztratit a zase budou noci měsíc vlající na obloze bude podobný stínu tvých rozpuštěných vlasů Nebudu moct spát a budu nenávidět klasiky…“ Déšť „…Na horkých střechách zasyčel déšť Jako když hoří suchá tráva Promoklá tramvaj odbíjí šest Na město tiše poprchává Jdu sama v dešti Za řekou hřmí Ne nevadí mi zmoklá hlava Jen se mi zdají bláznivé sny Že prší na město voňavá tráva Potichu si zpívám Do rytmu deště Náhodná slova O zmoklém městě Jdu Vůbec nevím kam A s každou kapkou zas znova začínám Pod polštář dám si až půjdu spát Blues o dešti v němž voní tráva Snad se mi bude celou noc zdát Že venku tiše poprchává…“ Infekce „…Nejtěžší případ tetanu v dějinách lékařství všechny kapacity světa nade mnou pokývaly hlavami a odešly vrchní sestra přináší do pokoje cigarety pomeranč a třináct reprodukcí Botticelliho posilněte se večer vás budou operovat vezmou vám srdce máte příliš velké srdce na to abyste s ním mohl žít…“ Ospalé něžnosti „…Neony zvoní klekání V tvých očích vycházejí Hvězdy a květiny Padají na zem Mezi stíny Na břeh jezera kde roste rákosí a kmín Kde dřevaři po skončení práce pijí Kořalku z jeřabin A mně se chce tak spát Spát Ve stínu tvých vlasů Spát na nic nemyslet Při zvuku tvého hlasu se probouzet Jak kuchař V pohádkách kde spí se stovky let A znovu usínat S hrstí tvých vlasů na čele A trochu žárlit Na slunce Které ti po těle kreslí Malé nepochopitelné obrázky…“ Blues na památku Vladimira Majakovského„…To není život To není Džez Život to jsou pekařská auta v ranní mlze A ruce odřené a unavené Bez nároku na slávu bez nafoukaných řečí A džez Je doktor který léčí Smutek a strach a jiné řezné rány Horkým železem lihem a solí…“ Štítky: Archiv: Čtenářský deník |
Autor: Agape, 21. 6. 2008 ↓ Diskutujte 
Poslat komentář
<<< Zpět na titulní stránku