Vánoční
Sedíme v bezstarostné pohodičce, kolem se míhá vrchní, z rádia zní song Sliby se maj plnit a najednou si povšimnu, že se někdo poflakuje mezi dveřmi a dlouhými závěsy, které jsou v zimním období mistrně instalovány, aby na nohy netáhl studený průvan, když přichází hosté. Najednou se ze závěsů vymotal človíček s milým úsměvem na tváři, podlomený v kolenou a těžko udržující rovnováhu. Než stačil říct:"tak tady mě máte", táhl ho vrchní ven na mráz. Toho vrchního já osobně nemám rád. Je to takový typ padesátníka, který se udržuje a barví si vlasy a knír a když se kolem mihne nějaká osmnáctka, je schopen ji začít balit. Vypěstoval si image naprostého idiota a navíc dost nasává. Človíček kterého vyhodil se však nenechal odradit prvotním neúspěchem a vrátil se na své původní stanoviště mezi dveře a závěsy. Dál však nešel, asi chtěl být chvíli sám. Za malou chvilku se pod závěsem objevila malá loužička a závěs začal vlhnout. Jistě jste poznali, že človíček začal močit a aby to nebylo tak fádní, začaly tuto jeho činnost doprovázet zvuky dávení, které též přinesly ovoce. Vrchní začal šílet a vyžadoval, abychom mu pomohli výtržníka vyhodit. Nám se do toho moc nechtělo. Proč si srát na hlavu? Nakonec nás však zviklal. Při cestě do nepříjemného mrazu vrchnímu podjely nohy na ledu a opilec na něj padl jako pytel písku. Vrchní ho ze sebe nemohl setřást, ale to už se blížila další série zvratků která, než jsme človíčka odtáhli za nohy, skončila na havraních vlasech pana vrchního. Tak tohle vrchního zprudilo natolik, že zavolal policii, prej ať opilce vezmou na záchytku. Citlivka jeden. Policie přijela za chvilku, ale mezitím jsme museli poslouchat ty nejhrůznější výlevy toho pitomce vrchního. Pobíhal se zvratky na hlavě kolem bezvládného těla oběti alkoholového dýchánku a zbytečně vyhrocoval situaci. Nedivil bych se, kdyby ho benga sebrali za to, jak byl zaneřáděný. Policisté však byli mladí a uvědomělí hošani a tak o odvozu na protialkoholní stanici nechtěli ani slyšet. Celý zásah jsme měli pod taktovkou my. Jelikož kamarád je lidumil a dobrák od kosti dal policistům pár cenných rad, aby alkoholika probudili. Bohužel nepomohla ani sněhová koupel ani jemné políčky a na mou radu, aby začali střílet, odvětili, že by možná bylo lepší střílet přímo do alkoholika, který spokojeně klimbal na zemi a začínal pěkně páchnout. Spásný nápad byl zjistit dle občanky bydliště a následně z telefonního seznamu číslo a zavolat rodiče dotyčného 25-letého výtečníka. Vidím to jako dnes: od hospůdky odjíždí zdrcení rodiče autem, které neslyšíte a z pootevřeného okýnka se ozývá již znatelně slyšitelné zvracení. Na závěr happy end pro náročné. Rozloučili jsme se podáním ruky a přáním pěkných svátků jak s policisty, tak s panem vrchním, který pak ještě chvíli nevěřícně postával před lokálem, se zvratky ve svých nabarvených vlasech s havraním leskem a zaneřáděné vestičce a svůj pohled upíral do dálky, zatím co my jsme mizeli bez placení. Štítky: Naše příhody, Retro |
Autor: +JA+, 4. 9. 2008 ↓ Diskutujte 
Poslat komentář
<<< Zpět na titulní stránku