Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Blog Zrcadlo: Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Ivo Plaňava: Spolu každý sám 3

Mikroblog
3. část výpisků: /NE/VYDAŘENÁ SOUŽITÍ

Vzhledem k budoucnosti lze očekávání neutuchajících stavů „štěstí“ nazvat pohádkovým mýtem. Velká lidská touha je, aby se po mnoha nástrahách sezdali dva, kteří by spolu byli šťastní až do smrti. Je ovšem nenaplnitelná.
Iluze: 1) na celém širém světě je jen jediný člověk „ten pravý“. Jestliže se v manželství tedy objeví stavy nespokojenosti, tedy ne-štěstí, je to tím, že jsem si nevzala toho pravého a nezbývá než hledat znovu.
2) čím větší předsvatební zamilovanost, tím bude lépe v manželství. Ve skutečnosti je vztah mezi zamilovaností a průběhem soužití nulový.

Nefunkční manželství


Pokud něco nefunguje, je nezbytné lidské úsilí, aby se systém uvedl do náležitého či aspoň přijatelného stavu/chodu.

Jedinec a systém: historický exkurz

Jedinec

Freudovi pokračovatelé: potěšení, rozkoš ani slast nejsou samy o sobě ani cílem ani motivem našeho jednání, nýbrž jsou prostředkem k formování oddanosti – a to od samotného narození. Vývoj jedince postupuje od symbiotických vztahů jednostranné závislosti v dětství ke vzájemné, dvoustranné závislosti v dospělosti, přičemž cestu k osobnostní zralosti chápou jako usilování o stálé vyvažování kapacity člověka jak pro odloučenost od druhých, tak pro intimitu.

Jung: volba manželského partnera normálně vyplývá z nevědomých instinktivních motivací. Teprve ve zralém věku (po čtyřicítce) – po dokončení náročného procesu individuace, mají manželé šanci utvořit vskutku kvalitní psychologický vztah dvou svébytných a zralých lidských bytostí.

A. Adler: mladší – v popředí negativní stránky člověka, vůle k moci, zápas s druhými i sám se sebou; ve 20-30.letech – snaha člověka spolupracovat, životní cíle, snaha pozitivně se zapojit do lidského společenství

Behavioristé, neobehavioristé, kognitivně-behaviorální psychologové – u nás např. Miroslav Plzák: hodnota soužití v manželství a rodině především jako hodnota prostředků, nikoli hodnota cílová

Humanistická psychologie (patří sem existencialismus, fenomenologie, duchověda, transpersonální p.) – lidské vztahy jsou opravdu lidskými teprve tehdy, jsou-li založeny na plné akceptaci, empatii, opravdovosti, čestnosti – jsou prosty jakékoli manipulace, manželství/rodina má být založena na úplné akceptaci každého člena, na ústě ke svobodě i jedinečnosti každého člena.

Systém

50.léta – Kalifornie – Palo Alto: vznik paloaltské školy rodinné terapie
Paloaltská škola: potíže i příznaky se mohou stěhovat z jednoho člena rodiny na druhého a navíc jsou postupně horší a nebezpečnější. Zřejmě tedy bude něco v nepořádku s rodinou jako celkem -> pátrání po tom, zda si rodina třeba sama nevyrábí určité potíže, aby se úplně nerozpadla.

1) princip celosti: systém není prostým součtem jeho částí. Setká-li se nějaký člen rodiny s nějakou zátěží vyplývající z jeho vývoje nebo odněkud z vně rodiny, vyrovnává se s touto zátěží rodina jako celek
2) princip ekvifinality – téhož konečného stavu může být dosaženo z různých počátečních podmínek a stavů a také rozdílnými cestami
3) princip variofinality – z týchž počátečních podmínek a stavů může být dosaženo zcela rozdílných stavů cílových
2) + 3) -> aktuální situaci v rodině nelze vysvětlit ani pochopit pouze z pohledu historie jednotlivých osob

Funkční (FS) a dysfunkční (DfS) soužití: výsledky výzkumů

intimita, osobní autonomie:
u FS obě přítomny ve vyvažované poloze, o jejich vyvažování je pečlivě dbáno a pečováno, individuální rozdíly mezi členy rodiny jsou posilovány a akceptovány; v povědomí všech existuje zažité přesvědčení, že spokojenost/nespokojenost jednoho je úzce propojena se spokojeností ostatních; pozitivní emoční bilance, sounáležitost – ta se ještě zvýší, má-li některý člen problémy, pohlazení, mazlení
u DsF minimální povědomí sounáležitosti, dominuje osobní autonomie nebo naopak extrémní intimita, projevy odlišnosti/individuality trestány, negativní emoční bilance, má-li některý člen problémy,, ostatní se od něj distancují; minimální dotekové kontakty

struktura, kompetence, role, očekávání
U FS jasná přehledná struktura rodiny flexibilní v čase, domácnost řídí rodiče, nikoli koalice dítě-rodič, shodná očekávání rodičů od dětí, každý ví, co od něj kdo očekává
U DsF chaos: soužití = stálá improvizace a šarvátky, nikdo neví, co se od něj chce, hádky o drobnosti; nebo rigidita – rodina a její členové žijí v okovech stereotypů a zvyků – je to takhle a nelze jinak – bez ohledu na potřeby proměny z hlediska jednotlivých členů

hodnotové orientace
u FS slučitelné hodnotové orientace manželů; samo soužití v rodině je u nich na vysokém stupni žebříčku – investice času a energie do soužití
u DsF buď orientace rozdílné nebo jde oběma o totéž (kariéra) a starost o rodinu očekávají od druhého

dynamika a krize
FS a DsF se neliší v množství problémů a konfliktů; rozdíl je v tom, jak lidé s problémy zacházejí, jak je zvládají; ve FS dokáží zajišťovat chod rodiny i v období manželské krize, dokáží krizi oddělit od rodičovství

Komunikace
Způsob a podoby naší komunikace náš vztah nejen odrážejí, ale i utvářejí.

Komunikační stereotypy: v rodině se utváří stále ty samé koalice, stále ten samý člen je iniciátorem komunikace, stále ten samý člen mlčí.... zdravá komunikace je prosta těchto stereotypů – každý má právo jednou být iniciátorem, jednou mlčet, jednou se přidat na tu či onu stranu

K hestické komunikaci patří i umění vyladit se na stejný komunikační styl (nezávazně si povídat/něco operativně domluvit/intimně komunikovat)

Skryté programy = jisté relativně stálé tendence a motivy, které natolik zahlcují komunikaci, že jakýkoli námět a téměř každé sdělení se vztahují k dotyčným motivům o mnoho více než k tomu, co je zjevným obsahem sdělování
Potom už neexistuje nevinné nebo věcné sdělení, každé slovíčko je je poznamenáno a předznamenáno negativními emocemi vyvěrajícími z hlubin ohrožených a ohrožujících duší. Každé sdělení je adresátem „čteno“ přes filtr skrytého programu.

3 nejčastější druhy skrytých programů
1) převládá pocit ohrožené intimity (nemáš mě rád!)
2) ohrožení pocitu bezpečí a jistoty/strach ze ztráty zodpovědnosti toho druhého (už
Tě nezajímám, nestaráš se o mě!)
3) jde o pozice v manželství – jeden si myslí, že ho druhý chce cele ovládnout a nezajímají ho jeho potřeby (je ti jedno, co potřebuju!)

Motivem skrytého programu je boj o dominaci (kdo koho zdeptá),
Je proto dobré dávat na skryté programy pozor. (U SEBE, ne u toho druhého)

Manželské vyjednávání


Soužití v manželství a rodině má své operativně-instrumentální oblasti, v jistém smyslu jde též o podnik, byť nejen o něj. Fungujeme-li doma racionálně, bez zbytečných rozlad či hádek, uvolníme si více prostoru a budeme mít více času i lepší vyladění k vzájemnosti a hřejivosti, kterou má rodina také poskytovat.

Přístupy k vyjednávání:
Měkký – partneři; cílem je shoda hned teď, ustupovat v zájmu dobrých vztahů, jednoduchá řešení přijatelná pro druhou stranu
Tvrdý – protivníci; prosadit svůj názor hned, požadovat ústupky, přijatelné jen pro mě
Alternativní – řešitelé problému; cílem efektivně a přátelsky dosažený výsledek, oddělit vztahy od problému, vymýšlet nové možnosti, hledat více řešení, usilovat o výsledky nezávislé na subjektivním chtění, uvádět rozumné důvody, ustupovat, jde-li o princip¨

Nejlepší je alternativní styl doplněný měkkým.

letální komunikace – každý souhlasí s každým bez ohledu na vlastní postoje/přání

Fáze vyjednávání:
1) utvoření atmosféry: jasné vyhrazení námětu; nejlepší pozice: sedět naproti sobě, trochu bokem, mezi sebou stolek
2) diskuze – každá strana mluví zhruba stejně dlouho, poskytují si zpětné vazby, argumentace ať je subjektivní jak je jen možné (každý svá přání/preference dokáže zdůvodnit „objektivně“)
3) hledání a varianty řešení
a) kompromis: (X+Y):2
b) losování – dobrý způsob, nejde-li o nic závažného
c) arbitráž – expert rozhodne za nás (jaké máme koupit video?), oba musí souhlasit s pověřením arbitra (aby o jménech dětí nerozhodovala tchýně)
d) nabídky variant a kompenzací – kompenzací může být leckdy i potěšení, že přistoupím na partnerův návrh, chci-li mu udělat radost
4) shrnutí závěrů – jednoduché, nerozvinuté věty/věta, kterou oba zopakují; pokud možno žádný komentář. Pokus o návrat do kterékoli z předchozích etap je komunikační neukázněností
5) ukončení – oba vyjádří potěšení (ani ne tak z přijatého řešení, ale z toho, že k nějakému vůbec dospěli); při každém správně vyjednaném problému je vždy jeden (případně do jisté míry oba) nespokojen

Od věku cca 5ti let je dobré, když jsou vyjednávání přítomny i děti – nechť se od nás učí.

Ivo Plaňava: Spolu každý sám 1
Ivo Plaňava: Spolu každý sám 2

Štítky:

 Místo pro Vaše hodnocení:
Blog Zrcadlo aktuálně: CLOUD - Máte všechno on-line? Zítra nemusíte mít nic

Diskuse o článku Ivo Plaňava: Spolu každý sám 3


Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku