Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Rituály v našich životech

Mikroblog
...často se o nich mluví v souvislosti s rozpadem hodnot, ztrátou smysluplnosti života, nárůstem úzkosti a nejistoty nebo jakousi podivnou celkovou větší zmateností našich životů. Říká se, že jakožto bezpeční průvodci člověka jeho pozemským pachtěním mají - a nebo snad spíše měly? - ochrannou funkci. A že mizí. Pojďme se proto nyní podívat, které z nich nám zůstaly a které se naopak ztrácejí...

Rituály jsou zde proto, aby nám usnadnily adaptaci na příchod něčeho nového nebo naopak ztrátu něčeho starého. Aby nám pomohly něco přivítat nebo se s něčím naopak rozloučit.

Jedním z prvních rituálů či snad spíše ceremoniálů, s kterým se malý človíček setká po narození, je vítání občánků. Dnes dobrovolně, na přání rodičů, za minulého režimu (nepletu-li se) snad dokonce povinně. (Ano, rituály a jejich využití komunistickým státem, to by bylo téma na samostatný článek... ale asi spíš pro většího pamětníka, nežli jsem já ;) ).

Dětství mi na nějaké větší rituály připadá spíše chudé, a to přesto, že se v něm odehrávají nejméně dva zásadní zlomy, kterými je nástup do MŠ a posléze do ZŠ. Alespoň u té základní školy by se nám šiknul malý rituálek, který používají naši kolegové v Německu: každý prvňáček dostane kornout plný specielních cukrátek. Ty malé holčičky a chlapečkové jsou pak na propagačních obrázcích fakt sladcí. :)

Rituály přechodu


Pojďme ale dál. Tradicí v mnoha kulturách byly a jsou tzv. rituály přechodu (resp. rituály tranzitní). Odkazují k přechodu od dětství k dospělosti. U řady různých domorodých kmenů jsou tyto obřady dodnes spojeny s podstupováním zkoušek, které by dnešní Evropan mohl nazvat krutými. Jde často o vydržení silné fyzické bolesti, déledobého odtržení od rodiny apod. . To u nás jsou na tom dospívající na první pohled lépe. Žádné podobné "šílenosti" totiž podstupovat nemusí. Je to ale lepší i na ten pohled druhý? A kdy vlastně k tomu přechodu u nás dnes dochází? A to je právě ten "fór". Nikdy a pořád, chce se mi říct. Je to jakýsi kontinuální proces, který není jasně ohraničený. Nemáme žádné "dnes dítě, zítra muž" jako "primitivní" národy. Máme vše individualizované. Výhodou, avšak zároveň i nevýhodou toho je, že nikoho do ničeho netlačíme. Nikdo není "znásilňován", zároveň ale nikdo také není pozitivně tažen a motivován. Mám pocit, že to souvisí s tím, jak se snažíme dospělost a s ní související zodpovědnost odložit. Adolescence se stala specifickým obdobím, z kterého se nikomu nějak moc nechce ven. Před třeba sto a nebo možná i padesáti lety dospívající toužili po dospělosti a chtěli se dospělým vyrovnat, neb ti měli kromě povinností také řadu privilegií. Problém s dnešním dospíváním tkví v tom, že zatímco privilegia tak nějak zadarmo dostaneme (možnost mít sex, pít alkohol, řídit auto, kouřit...), odpovědnost na nás čeká až s přejímáním dospělé (a to především rodičovské) role. A kdo by se do toho hnal, když to hezké už má v kapse a čeká ho tedy už jen to náročné?

Zajímavou poznámku měla ve své přednášce jedna naše vyučující. Ptala se: jsou ženy méně ohroženy? Dodává nám ženám jasná biologická podstata porodu jistotu o tom, kdy končí a začíná která z našich rolí? Tehdy mi to připadalo, s prominutím, jako blbost. Ale čím víc o tom přemýšlím a čím jsem starší, tím větší smysl mi to dává... A jak jsou na tom chlapi? A co jim zbylo, když už byla zrušena ta mnohými nenáviděná vojna?

O svatbách jsme tu napsali už několik článků, proto se k nim teď nebudu vracet. S obdobím dospělosti už nám tu tedy nezůstalo skoro nic. Nepočítáme-li maturitu a s ní spojené plesy či pomaturitní večírky nebo oslavy narozenin. Zařizování občanky jakožto v dnešní době už jen prostou úředničinu nepočítám.

Zbývají nám tedy rituály vztažené k dospělému a pozdnímu věku. Ani těch však není mnoho. Vývojově je to především u nás nikterak neslavený odchod do důchodu (aneb zlaté hodinky šéfovi kriminálky v amerických akčních seriálech :) ), přijetí prarodičovství (ve smyslu opití se a následného šišlání nad postýlkou) a pak už snad jen odchod z tohoto světa a s ním spjaté pohřební zvyklosti. Čímž se náš životní cyklus, stejně jako tím pádem náš článek, uzavírá...

Kam dál?

Svatební zvyky a rituály: Jaký mají podtext?


Komiks Vesnička - Ruda a alkohol: s tím jde všechno líp
Stránky komiksu Vesnička

Štítky: ,

 Místo pro Vaše hodnocení:
Zrcadlo aktuálně: Vystoupit z EU? To může chtít jen blázen nebo blb

Diskuse o článku Rituály v našich životech


Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku