Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Školní psycholog - k čemu je?

Mikroblog
Nevím, jak je tomu v rámci široké veřejnosti dnes, ale pamatuji si, že před nějakou dobou se debatovalo o tom, že se na našich školách mají začít objevovat školní psychologové. V tomto článku bych se Vám chtěla pokusit přiblížit, jak to dnes s psychology na školách vypadá a také k čemu tam mohou být dobří.

Funkce školního psychologa na našich školách oficiálně existuje od roku 2004 (konkretizována byla vyhláškou MŠMT 72 z roku 2005). Zaměstnávat psychologa (a nebo také speciálního pedagoga) škola může v rámci tzv. rozšířené varianty školního poradenského pracoviště. Jako u řady jiných věcí bohužel ale často chybí peníze, takže velká většina škol se - alespoň zatím - spokojuje s variantou levnější; ta znamená přítomnost týmu, který tvoří výchovný poradce a školní metodik prevence (speciálně proškolení učitelé), kteří spolupracují s třídními učiteli.

Mohlo by se zdát, že školní psycholog je nějakým výstřelkem doby a plodem "americké" tendence, která velí, že skoro každý má mít svého psychologa. Není tomu ale tak. Školní psycholog může škole nabídnout mnoho pozitivních věcí a to i přesto, že v naší zemi máme kvalitní síť pedagogicko-psychologických poraden.

Jaké jsou tedy výhody "rozšířené varianty" školního poradenského pracoviště?

1. Ve škole existuje odborně vzdělaný profesionál, který koordinuje aktivity celého poradenského týmu. Jeho ostatním členům může poskytovat rady, případně vzdělávání týkající se celé řady témat. Učitelé se mají na koho obrátit, když potřebují něco konzultovat.

2. Škola se školním psychologem může zvládnout celou řadu situací bez toho, aby se obracela na (často přetížené) pedagogicko-psychologické poradny.

3. Školní psycholog není členem učitelského sboru, má určité „nezávislé postavení“, z čehož vyplývá celá řada výhod:
a) pro žáky – mohou se mu svěřit s věcmi, s kterými by za výchovným poradcem nepřišli např. proto, že je zároveň učí a známkuje;
b) pro pedagogický sbor včetně ředitele: může pomoci s komunikací, když se v ní objeví problémy.

4. Školní psycholog je profesionál, který se psychologické činnosti věnuje ve škole takříkajíc „na plný úvazek“ (i když ho reálně ve škole nemusí mít). Tím, že nemá učitelské povinnosti, má možnost dívat se na situace ve škole jinou, méně výkonově zaměřenou optikou a přinést určitý nový pohled, který v dalším kroku může vést k objevení zatím neviděného řešení problémové situace.

5. Školní psycholog může vnášet do školy podněty, které zlepší klima - "atmosféru" ve škole (např. zaměření na psychohygienu, lepší přizpůsobení organizace času/prostoru žákům/učitelům apod.).

O tom, co konkrétně může psycholog ve škole nabídnout jednotlivým klientským skupinám (žákům, rodičům, třídám, učitelskému sboru i učitelům jako jednotlivcům) by se dalo napsat ještě mnoho a myslím, že společně s objasněním toho, jaké jsou rozdíly mezi funkcí školního psychologa a tím, co mohou svým klientům poskytnout pedagogicko-psychologické poradny, by to vydalo na další článek, který se tu určitě časem objeví. :)

Podívejte se na pokračování Školní psycholog 2 – proč nám nestačí poradny.

Kam dál?
Psycholog a psychoterapie v Pardubicích

Komiks Vesnička - Marika potřebuje psychologa
Stránky komiksu Vesnička

Štítky: ,

 Místo pro Vaše hodnocení:
Zrcadlo aktuálně: Moje tělo je můj hrad = Dobrý vtip

Diskuse o článku Školní psycholog - k čemu je?

Anonymous Anonymní:

Myslím si, že není třeba žádných školních psychologů - nebyli potřeba za mé školní docházky a teď bych vynaložené peníze na psychologa raději použil na drápa, který bude chodit po školní chodbě a třískat rozmazlené fracky. +Vovka O!+

 
Anonymous Karel K.:

Mno, ani za mých mladýh let jsme něco, jako školního psychologa neměli. Snad nějakou poradkyni, což ale byla ježibaba, za kterou by určitě nikdo se svým problémem nešel.
Celkově by mě ale zajímalo: školní psycholog tedy "slouží" k tomu, že za ním může přijít student, který má nějaký osobní problém?
Pokud ano, viděl bych jako zásadní věc zachování nějaké intimity. Přeci jen si umím představit komentáře spolužáků, kdyby mě viděli vycházet ze dveří, nadepsaných "školní psycholog." Jak se to v tomto směru řeší?
Pamatuji si, že v předchozí firmě, když některý zaměstnanec přišel s neschopenkou od psychiatra, vyvolal vždycky značné "haló." Nějaká ochrana soukromí tam jaksi nefungovala.
Také by mě zajímalo, jak může být školní psycholog vytížený. Z čistě laického pohledu si říkám, že by to mohla být docela pěkná "zašívárna," ale neznám aktuální situaci.
Jinak opět chválím váš blog! Člověk si tu rozšíří obzory. Akorát bych měl výtku k tomu, že je na každé stránce hrozně moc věcí a ne zrovna dobře se v tom orientuji (i když diskuze jste mi teď dali tak, že je nepřehlížím :) ).
BTW: jak jste na tom s návštěvností? Nechtěli jste na tohle téma psát nějaký článek?

 
Blogger Agape:

Pro Vovku: inu s drábem by určitě mohla být sranda. Ale my "psychologové" (teda já jakožto skoropsycholog) věříme spíš tomu, že je třeba postupovat po dobrém... děcka, který dělaj problémy, maj většinou samy nějakej problém...

Pro Karla:
Co se týče výchovných poradců mám z vlastní školní docházky stejnou zkušenost. Psycholog by na děcka rozhodně jako ježibaba působit neměl.
Jinak co se týče té zašívárny, může to tak na první pohled působit. V jednom dalších článků mám v plánu psát o tom, co všechno konkrétně může psycholog ve škole provádět. Zdaleka nejde jen o poradenství žákům s jejich osobními problémy (i když je to taky součástí). Dají se dělat třeba věci jako profesní poradenství (strukturální testy inteligence, zájmů, případně znalostí či paměti) u žáků 9. tříd, identifikace žáků s poruchami učení cca tak ve 2. třídách (dříve se to nepozná), pomoc a adaptací žákům 1. tříd, preventivní práce s třídními kolektivy, práce na osobnostním a sociálním rozvoji žáků (což koresponduje s rámcovými vzdělávacími programy, jak o nich psal Holden), poradenství pro učitele, pořádání přednášek/seminářů pro učitele na témata, která jsou na škole aktuální... Je toho fakt celá řada.
Celkově je každopádně fakt, že záleží na tom, jak je který psycholog akční a taky které činnosti ho baví. Jenže na druhou stranu psychologa, který by jí k ničemu nebyl, si žádná škola platit nebude, že... ;) A teďka už si to většinou budou muset školy platit samy...
Jinak co se týká té intimity, to je problém, který se řeší na každé škole různě... je to trošku ožehavé, nicméně je snaha o to, aby ten psycholog byl žákům natolik známý a aby do školy natolik zapadl + ideálně i aby byl tolik oblíbený (práce ve třídách při suplech, dobrovolné kurzy mimo vyučování, účast na školách v přírodě apod.), že by kontakt s ním neměl být tak "zapovězený". (Měl by se spolupodílet an různých věcech, takže by se mělo dát vykecat třeba i na to, že s ním žák řešil nějaké organizační věci). Ale máš určitě pravdu, že je to věc, na které je dlouhodobě třeba pracovat a řešit kreativně s využitím podmínek (třeba i prostorových) té které školy...

Za pochvalu moc děkujem. O návštěvnosti teď asi nic moc psát nebudem, ale je vcelku dobrá. :) Kdyby Tě to zajímalo, můžeš juknout sem: http://www.toplist.cz/stat/?menu=512&menu=4&menu=8&menu=1&kdy=dnes&n=784979

Díky za komentář a zatím ahoj :)

 
Anonymous Práce v zahraničí:

Vždycky jsem si myslela, že školní psychologové jsou potřeba, ale poslední dobou o nich začínám pochybovat. Můj bratr chodí na soukromé gymnázium, dali jsme ho tam i kvůli tomu, že škola má svou psycholožku a speciální pedagožku, ale i přesto není škola schopná řešit problémy mezi dětmi ve třídě. Samozřejmě od nich nechci spasení, sami se snažíme velice špatnou situaci řešit, ale tak od čeho teda ti psychologové jsou? Připadá mi to trochu jako výsměch.

 
Blogger Monika:

Myslím, že školní psycholog do škol patří. Jen se chci zeptat, jestli tam děti mohou jít na doporučení učitele sami bez rodičů, nebo i bez doporučení učitele, jen tak sami, když mají potřebu. Mluvím samozřejmě o nezletilých dětech. Dík Monika

 
Blogger Agape:

Pro Práce v zahraničí: každá škola a každý psycholog je jiný... kéž je co nejvíc těch dobrých, co víc říci...

Pro Moniku: Děti ke školnímu psychologovi samy od sebe samozřejmě jít mohou, doporučení žádné nepotřebují. Nezletilým žákům může školní psycholog poskytnout bez vědomí rodičů právě tenhle první kontakt, případně tzv. krizovou intervenci. O delší spolupráci musí být informováni, podepisují tzv. informovaný souhlas. V něm se nemusí dozvědět co přesně jejich dítě k psychologovi přivedlo, ale alespoň rámcově by představu mít měli (např. že se jedná o kariérové poradenství, osobnostní rozvoj, práci na zlepšení vztahů ve třídě...), jak často bude kontakt s psychologem probíhat, případně jak dlouho se čeká, že bude docházení pokračovat... Vždycky by mělo záležet na dohodě psychologa a klienta (tedy dítěte), které informace se rodiče dozvědí.

 
Anonymous Anonymní:

Myslím, že školní psycholog je důležitý.
Jsem studentkou SŠ a bohužel na naší škole nikdo takový není.
Ale docela bych to uvítala.
Naše výchovná poradkyně je skvělá, ale jelikož mě učí, vím, že to není lehké.

 

Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku