Školní psycholog 2 – proč nám nestačí poradny
Naše republika se může pochlubit sítí zavedených a kvalitních pedagogicko-psychologických poraden, které sídlí v každém bývalém okresním městě. Osazenstvo poradny tvoří psychologové a speciální pedagogové. Ač vůbec nechci snižovat jejich význam (ba právě naopak!), musím konstatovat, že velký problém poraden je v tom, že jsou často přetížené. Klienti se musí objednávat týdny i měsíce předem, těžiště práce je diagnostické a poradenské, na preventivní aktivity nezbývá čas (vlastně ani nejsou cílem). Stává se také, že po vyšetření žáka a konzultaci s rodiči se do školy pošle písemná zpráva a dále situaci nikdo nesleduje. Učitel, který s daným žákem pracuje, nemá příliš šancí se doptat a doporučení v některých případech mohou být i dost abstraktně a obecně formulovaná. Školní psycholog je naproti tomu v úplně jiné pozici. Ti, s kterými jsem měla možnost se setkat, o sobě hovořili jako o hasičích požárů. Řeší aktuální problémy teď a hned, s aktéry situací se lépe znají a události mohou vnímat v kontextu celkového dění na škole. Tím, že na škole pracují dlouhodobě, se jim ale také otvírá prostor pro realizaci preventivních aktivit. Školní psycholog je k dispozici žákům, učitelům, rodičům i řediteli a musí za ním být vidět pozitivní výsledky práce. Nejsou-li, škola jej může vyhodnotit jako zbytečného a dále jej nezaměstnávat. (Což považuji za slušný motivační faktor :) ) Kdybychom měli shrnout rozdíly v práci poraden a školních psychologů, vyšel by nám zhruba takovýto seznam: 1. Umístění: přítomnost přímo na škole (a z ní vyplývající znalost „poměrů“ na dané škole) oproti sídlu mimo školu. 2. Dostupnost: okamžitá připravenost pomoci oproti nutnosti objednání a určité čekací době. 3. Týmová práce: práce v týmu s učiteli (jako výhoda školního psychologa) oproti možnosti okamžité spolupráce s ostatními kolegy z poradny (která je zase výhodou poraden). 4. Zpětná vazba: okamžitá a žáky, rodiči i učiteli jasně dávaná najevo v rámci „spolužití“ s ostatními aktéry školních situací oproti slabé nebo žádné zpětné vazbě, na kterou si někdy stěžují pracovníci poraden. 5. Postavení: Osamocenost a nutnost „jít s vlastní kůží na trh“ oproti autoritě instituce – poradny - jako takové, z které mohou těžit pracovníci poradny. A také zapletenost školního psychologa do sítě vazeb ve škole a závislost a jejích finančních zdrojích oproti nezávisloslému postavení pracovníků poraden. Tolik ke stručnému přehledu těch nejzásadnějších rozdílů. V dalším článku s touto tematikou se budu věnovat tomu, co může školní psycholog nabídnout a přinést jednotlivým svým klientským skupinám. Tak jestli vás toto téma zajímá, můžete se těšit. :)  Stránky komiksu Vesnička Štítky: Psychologie a život, Škola |
Autor: Agape, 4. 5. 2009 ↓ Diskutujte 
Poslat komentář
<<< Zpět na titulní stránku