Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Psycholog a psychoterapie v Pardubicích

Kariéra: Volba povolání a její zapeklitost

Mikroblog
Ve svém minulém článku jsem zmínila některé trendy, které hrají roli v současném vzdělávacím systému a na pracovním trhu. V tom dnešním bych chtěla poukázat na jeden z jejich důsledků, a to komplikovanost volby správné vzdělávací a profesní orientace.

Les pracovních pozic je složitý a není zrovna jednoduché se v něm vyznat. Stále se zvyšující požadavky na uchazeče o pracovní místa - např. dnes snad již kultovní flexibilita, znalost jazyků, odolnost vůči stresu, vysoké pracovní nasazení, praxe, stáže apod. vytvářejí na uchazeče o zaměstnání zároveň velký tlak. Včasná volba optimální profesní cesty - a tedy i té vzdělávací - je proto velmi důležitá. A to nejen pro daného jednotlivce, ale potažmo i pro celou společnost, která potřebuje mít správné lidi na správných místech a také je pro ni neefektivní investovat do vzdělávání, které nakonec ke kýženému cíli nepovede.

Plánování kariéry však není zrovna snadné. Mladým lidem totiž často chybí informace, které by jim pomohly kvalitně se zorientovat v tom, co by vlastně chtěli a také dokázali dělat. Spojíme-li to s jistou nezkušeností s rozhodováním jako takovým, objevují se nám obrysy problému, který řeší leckterý -náctiletý. Zvláště rozhodnutí, kterou školu zvolit po absolvování ZŠ, může být zlomové a je třeba mu věnovat náležitou pozornost. Pojďme se nyní podívat na to, kdo a co ve stávajícím systému může s rozhodováním pomoci.

Poradny a psychologové

Tradiční institucí, která je zájemci schopná poskytnout profesní poradenství, jsou pedagogicko-psychologické poradny. Psychologové v nich studentovi administrují řadu testů - většinou nějaký strukturální test inteligence, dotazník zájmů a osobnostní dotazník. Na jejich základě pak vypracují profil, který odpovídá uchazečově nadání, preferencím a povahovým vlastnostem. Ideální by byla následná širší diskuse s daným adolescentem, časový pres ji ale bohužel v některých případech může dost zkrátit. (Poradny bývají dost vytížené.) Profesní poradenství může zajišťovat také školní psycholog (má-li ho daná škola). Jeho výhodou je možnost častějšího, delšího i opakovaného kontaktu s daným dospívajícím.

Základní školy a jejich příspěvek

V rámci zlepšování služeb poskytovaných základními školami se objevuje také pozice tzv. kariérového poradce. Jedná se o speciálně vyškoleného učitele, který by se dané problematice měl věnovat a měl by umět kvalifikovaně poradit. Zajišťuje také administrativní úkony spojené s přihláškami žáků na SŠ. Doplňkem výuky na ZŠ bývala už za mých školních let návštěva úřadu práce, kde bylo možné klást mnohé otázky a získat na ně informovanou odpověď. V rámci nových školních vzdělávacích programů, se ve výuce má odrazit také vzdělávací oblast Člověk a svět práce, případně přímo předmět Volba povolání, které by měly dospívajícím zprostředkovat jak informace o nich samotných ve smyslu sebepoznávání, tak o pracovním trhu a možnostech dalšího vzdělávání. To, jak přesně to kde funguje, je ovšem samozřejmě záležitostí konkrétní školy.

Nelze opomenout ani Internet

Přiznám se, že jsem byla velmi příjemně překvapená také možnostmi, které člověku uvažujícímu o volbě povolání poskytuje Internet. Konkrétně bych chtěla vyzdvihnout portál occupationsguide.cz, který nabízí program s názvem Průvodce světem povolání. Přímo v internetovém prostředí si můžete udělat dotazník týkající se zájmů i dotazník zaměřený na dovednosti. Z každého získáte seznam 40 pro vás nejvhodnějších pozic spolu se specifikací stupně potřebného vzdělání. Portál je přehledný a může být užitečný nejen lidem, kteří se pro povolání teprve rozhodují, ale i absolventům a nezaměstnaným. Velmi vhodným pomocníkem může být také portál istp.cz - Integrovaný systém typových pozic, který obsahuje informace o jednotlivých profesích, potřebných kurzech, rekvalifikacích a podobně. Zjistit zde můžete také např. to, jak se pohybuje finanční ohodnocení různých profesí v různých regionech nebo to nakolik časté jsou inzeráty na danou profesi na úřadech práce v jednotlivých lokalitách.

Co tomu chybí?

Dle mého skromného názoru by bylo dobré rozšířit možnosti exkurzí žáků do různých provozů či firem. Profesi učitele si na základě vlastní zkušenosti se školou z "druhé strany barikády" dovede víceméně představit každý. Profesi lékaře, zdravotní sestry, pošťačky, květinářky, prodavačky, trafikanta a ostatních povolání, s nimiž se běžně setkáváme, vcelku také. Ale kdo má vědět, co dělá třeba galvanizér? Nebo jaké jsou možnosti práce ve vodohospodářství? Je jasné, že nelze každou třídu vzít všude, ale rozhodně je moc fine rozšiřovat a prohlubovat vědomosti dětí o možnostech práce všemi možnými způsoby. Větší diskuse v rámci jednotlivých tříd a rodin by také nemusela být na škodu. Konkrétně informovanost, ochota a otevřenost rodičů mohou být pro jejich děti velkým zdrojem. Jedná se o natolik závažné téma, že bych se skutečně přimlouvala za to, aby se mu věnoval čas. Vhodným doplňkem pro rozhodování může být například i mapování historie povolání různých členů rodiny, rozhovory i se širším příbuzenstvem či přáteli rodičů o tom, co dělají, co je pro to potřeba, jak jsou spokojení apod. .

A jak jsou na tom maturanti?

Když si vzpomenu na dobu, kdy jsem se rozhodovala já, ráda bych zalobbovala také za větší důraz na volbu dalšího vzdělávání i pracovního uplatnění na gymnáziích, případně i ostatních středních školách. Právě gymnázia jsou dle mé zkušenosti často útočištěm "nerozhodnutých", kteří pak ve čtvrtém ročníku překotně mění svoje preference a v únoru před posíláním přihlášek nad učitelskými novinami bez nějaké systematičtější přípravy tipují, která vysoká škola by je tak mohla bavit. Tento segment je rizikový z toho důvodu, že špatná volba může znamenat nespokojenost a následně nový zápis na jiný obor příští rok - člověk tak ztratí zcela zbytečně rok a společnost peníze za jeho nikterak prospěšný roční pobyt na škole. Ostatně, kvůli omezení těchto negativních efektů máme dnes systém 3+1, 2+1, případně 5+1. To znamená, že stát je ochoten člověku delší studium bezplatně tolerovat maximálně 1 rok na každém stupni VŠ (bakalář, navazující magisterské/inženýrské, dlouhý magisterský program). Myslím si ale, že by toto ze svého charakteru restriktivní (leč potřebné) opatření bylo vhodné doplnit také kvalitní prevencí. Ta by mohla spočívat v nějaké hodinové dotaci předmětu typu "volba povolání" a to ať už v povinné nebo volitelné formě. Profesní poradenství by také bylo třeba podpořit angažováním kariérních poradců či školních psychologů /alespoň v nějaké externí formě spolupráce/. Velmi dobré by pro řadu těch nejvíce nerozhodných bylo také absolvování nějakého intenzivního kurzu zaměřeného na sebepoznávání, mapování svých dovedností, potenciálu, práci na rozhodování a také na podrobnější informace o případných zvažovaných alternativách.

Vím, že v rámci našich podmínek to zní jako velká nadstavba a málem sci-fi, ale věřím, že by se to velice vyplatilo. Vždyť v práci (bohužel) trávíme během aktivního pracovního života víc času než s našimi blízkými. A také to, co nám dobře jde a třeba nás to i baví, děláme lépe než to, co ne. Vhodný a včasný výběr je důležitý také pro formování budoucí profesní identity.

Kam dál?
Japonsko: Volba povolání, spolupráce škol a firem

Komiks Vesnička - S rodiči je někdy kříž.
Stránky komiksu Vesnička

Štítky: , ,

 Místo pro Vaše hodnocení:
Blog Zrcadlo aktuálně: To jsou ale paradoxy, pane Rejžku, že?

Diskuse o článku Kariéra: Volba povolání a její zapeklitost

Anonymous Anonymní:

Bohužel veškerá teorie okolo volby povolání je často pouze snížení náhody, která určuje náš další život, o zanedbatelný zlomek procenta. Kolik výchovných poradců umí poradit vlastním dětem nebo dětem svých přátel?
Mnozí lídé pak obvykle končí v povoláních podobných těm vyobrazeným na webu

http://prisoner.bloguje.cz/811754-prestizni-povolani.php

 

Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku