Čtenářský deník - Jan Drda: Městečko na dlani
Vydání Vydání, z kterého vycházím, vyšlo v roce 1953 v Československém spisovateli. Knížku ilustrovala Helena Zmatlíková. Kompozice Jedná se o román skládající se ze 23 kapitol. Každá začíná krátkým popisem toho, s čím se v ní čtenář setká. Celkem má kniha 281 stran. Historie vzniku díla Jedná se o Drdovu románovou prvotinu, kterou vydal ve svých 25 letech (předtím publikoval v různých časopisech). Vzhledem k autorově neutěšenému dětství (smrt matky v jeho 6ti letech, následné opuštění otcem) mi knížka jakousi idealizovaností prostředí Rukapáně připomíná Němcové Babičku (Babičku napsala Němcová také jako únik ze svého smutného reálného světa do jakéhosi zidealizovaného prostředí jejího dětství). Děj Na začátek si dovolím zacitovat, ať Vám sám autor své městečko představí. Navíc bude mít náš milý čtenář díky citátům možnost získat představu o jazyku, kterým je knížka psaná. Tedy: "Má sličná Rukapáni, líbezné městečko, kvočničko, načepýřená nad kuřaty, napůl jsem si tě vysnil, napůl vymyslil a napůl o tobě slyšel od lidí, kteří v tobě stejně jako já nikdy nebyli." (...) "Poutníče, jenž přijdeš do Rukapáně, pomni, že tento kout stvořil Hospodin v rozmarné chvíli, tak trochu zatěžklý vínem. Položil svou dobrotivou pravici doprostřed hlubokých knížecích lesů a svými božskými prsty naznačil pět údolních ramen, do nichž se rozběhne Rukapáň." A skutečně: Rukapáň má 5 čtvrtí: Zaprvé Záříčí, kde sídlí sedláci, jichž je na sto rodin. Zadruhé Perlov, kde se těží dřevo a kde bydlí dřevařské rodiny, jejichž muži se se s ním plaví až k moři, zatřetí Cabrik, kde se pěstuje víno pro věčně vínachtivé krky perlovských, začtvrté Barborku, čtvrť řemeslníků a obchodníků, a zapáté Kocandu, kde žijí havíři, co rubou stříbro v dolech kolem Rukapáně. Tito všichni žijí pospolu podle léta starých zvyklostí. Knížka zachycuje jejich život, do kterého se občas ale přece jen vklíní něco neobvyklého. Asi nejdůležitější postavou celé knížky je starosta František Buzek, původně výrobce soudků na víno. Laskavě a lidsky řídí dění v obci, jeho slabostí je ale víno, které popíjí už od časného rána. Potom, co se mu dvakrát zjeví anděl, který ho před pitím varuje, uzavře Buzek sám se sebou smlouvu, že bude pít pouhé 3 skleničky denně. Když se mu ale slib dodržet nepodaří, přichází pro něj anděl smrti a odvádí jej do nebe. Další dějovou linkou je láska Václava Trantince, syna nejbohatšího sedláka v obci, k Ančce Loudové, dceři dřevaře Karase Loudy. Tato láska nemá na růžích ustláno, neboť podle zajetých zvyklostí není možné, aby si sedlák vzal holku - dřevařku. Václav si ale postaví hlavu a přestože je kvůli tomu otcem vyhnán z domu, Ančku, která s ním už čeká dítě, si vezme. Třetím zásadním příběhem, který probíhá celou knížkou, je příběh Matěje Řezáče, přes den horníka a po nocích pytláka, kterému se po neštěstí v dolech podaří zachránit pana nadlesního radního Zimmerheimera, za což je mu povoleno pytlačit dle libosti (což Matěje paradoxně od této činnosti úplně odradí). Dalšími zajímavými postavami jsou např. doktor Rozum, který jediný v celé obci vlastní automobil, proti jehož existenci v obci se bouří první radní zpátečník čepičář Stýblo, nebo obecní blázen Janek Pudeš, za jehož bláznovstvím stojí dojemný příběh s vynucenou svatbou a mrtvým dítětem. Drda velice citlivě mapuje osudy jednotlivých postav a líčí jejich pohnutky. Vyznění celého románu je díky jakési smířenosti a vnitřní radosti z prostého života optimistcké. Kalí jej až poslední kapitola, kdy poklidný život v městečku násilně přerušuje vyhlášení první světové války, do níž musí ze dne na den odejít všichni mladí chlapci i všichni schopní koně. Proto jsou závěrečné stránky ve znamení loučení, mužské nejistoty a ženského pláče. Postavy František Buzek - starosta první radní čepičář Stýblo pan farář Volman doktor Rozum dřevař Louda a jeho devatenáctiletá dcera Ančka Loudová sedlák Trantinec a jeho syn Václav Matěj Řezáč, jeho těhotná žena Pepina a bratr Vincenc obecní blázen Janek Pudeš aj. Místo Rukapáň. Inspirací prý pro Drdu byla Příbram. Čas Začátek 20. století těsně před první světovou válkou - první polovina roku 1914 Vlastní názor Knížka pro mě byla sympatickým odpočinkem od dnešních běžných starostí. Zobrazuje poklidný život, který má svá jasná pravidla a souslednost, je jednoduchý a neklade na lidi nároky ve směru kreativity, flexibility a podobných "veselostí", které vyžaduje naše doba. Bylo pro mě zajímavé zamyslet se nad tím, jaké by asi bylo žít v této - ač trochu zidealizované Rukapáni. Svázána očekáváními, o kterých se nediskutuje, oproti dnešku s minimem možností takzvané seberealizace. Zato s tehdejší jistotou víry v Boha a ve správný běh věcí na světě. Jen ten konec je velmi smutný a zvěstuje mi, že nic krásného prostě nemůže trvat věčně... PS: V roce 1942 byl u nás podle téhle knížky natočen taky film. Dle mého velmi dobrý a koukatelný. Oproti literární předloze je tam jen několik odchylek. Největší z nich je v tom, že film nekončí začátkem 1. světové války, ale divák má možnost shlédnout happyend v podobě smíření Václava Trantince s otcem a jmenování Trantince staršího starostou. No jo, proč za druhé světové války ještě obecenstvu připomínat první světovou? Lepší obrázek o filmu si můžete udělat zde. Štítky: Kultura, Nový čtenářský deník |
Autor: Agape, 1. 3. 2010 ↓ Diskutujte 
Poslat komentář
<<< Zpět na titulní stránku