Čtenářský deník - F. Werfel: Barbora neboli Zbožnost
Franz Werfel - stručný životopis Franz Werfel se narodil 10. září 1890 v Praze, kde strávil prvních 22 let svého života. Werfelova rodina patřila k ortodoxním vyznavačům židovského náboženství, on sám však byl později silně zasažen křesťansko-židovskou religiozitou. Už jako žák gymnázia psal básně, které prostřednictvím Karla Krause uveřejňoval v časopise Die Fackel (pochodeň). Roku 1914 byl povolán k vojenské službě, sloužil ve východní Haliči a ve Vídni na tiskovém oddělení ministerstva, na konci války byl pak nadšen revolučními myšlenkami. Po válce žil Werfel ve Vídni, odkud po roce 1938 emigroval do Spojených států. Zemřel 26. srpna 1945 v Kalifornii. Z jeho dalších děl je zapotřebí zmínit hlavně romány Sjezd abiturientů (1928), Píseň o Bernadettě (1941) nebo drama Zrcadlový člověk (1921). Vydání Knihu Barbora neboli zbožnost vydal Werfel v roce 1928, česky poprvé vyšla v roce 1931. Já čerpám z překladu Radovana Charváta, který vyšel v nakladatelství Volvox Globator v roce 1997. Kompozice Román se skládá ze čtyř "životních fragmentů", které popisují vždy určitou část života hlavního hrdiny, lodního lékaře Ferdinanda R. . Mezi fragmenty jsou určitá "bílá místa". Děj První životní fragment popisuje Ferdinandovo dětství v rodině, do níž se narodil. Jeho otce, chrabrého plukovníka rakousko-uherské armády, matku, mladou, krásnou a lehkovážnou ženu, a také jeho chůvu z jižních Čech pocházející a hluboce v Boha věřící Barboru, která se pro jeho život stala zcela zásadní a určující postavou. Ferdinand se již ve svých asi šesti letech stane sirotkem. Dále o něj pečuje teta Kateřina, sestra jeho matky, k níž si ale nedokáže vyvinout příliš silný vztah, a v roli služky v Kateřinině rodině stále i milovaná Barbora. Tento životní fragment končí výletem do Barbořina rodiště, který Fredinand a Barbora společně podniknou. Poté je Barboře dovoleno starat se o Ferdinanda ještě několik let než nastoupí do vojenské školy. Druhý životní fragment vypráví o období, kdy Ferdinand žil v semináři, po jehož absolvování se měl stát knězem. Ve formě vyprávění příteli Engländerovi se zde dozvídáme také o neúspěšném Ferdinandově "angažmá" na vojenské škole, které semináři předcházelo. Ferdinand se v semináři necítí šťastný. S podporou Engländera z něj utíká a začíná studovat svou vysněnou medicínu. Engländer jej ale brzy přestává mít možnost finančně podporovat. Toto období se kryje s vypuknutím první světové války, a tak se Ferdinand přihlašuje jako dobrovolník k armádě. Projde důstojnickým kurzem a stává se poručíkem. V armádě se mu daří poměrně dobře. Podaří se mu přežít veškeré válečné operace. Zlomovým je ale okamžik, kdy je mu nařízeno velet popravčí četě, která má za úkol popravit tři vojáky - údajně za velezradu. Ferdinandovo svědomí se však nemůže srovnat s tím, že se ve skutečnosti nijak neprovinili, a místo vydání pokynu ke střelbě zajatce propustí. Za tuto troufalost je poslán na misi, která je téměř jistě smrtelnou záležitostí. Je velmi těžce zraněn a několik měsíců stráví ve vojenském špitále. Třetí životní fragment začíná po jeho propuštění z nemocnice. Přihlásí se zpět na frontu, ale ještě než mu přijde nový povolávací rozkaz, potká svého starého známého válečného zpravodaje Ronalda Weisse. Ten se nyní často vyskytuje v jednom vídeňském Café, kde se schází literáti, filosofové, novináři a podobní lidé. Ferdinand je uveden do jejich kruhu a vzhledem k tomu, že se zdá, že válka bude již brzy končit, na frontu neodjíždí, zůstává s nimi a také spolu s nimi osnuje revoluci - vzpouru proti válce, zabíjení, císaři, která se s podporou ruských komunistů ve Vídni chystá. Po určitou dobu je jednou z hlavních postav spiknutí, ale postupně se jeho vazby na kroužek lidí z Café uvolňují. Přesto je však na konci třetího fragmentu zatčen. Ve čtvrtém životním fragmentu se dozvídáme, že ve vazbě strávil pouhé tři dny. Potom intenzivně studuje medicínu. Po absolutoriu odjíždí do jižních Čech za Barborou, kterou neviděl od svého zranění. Barbora mu předává zlaté peníze, které pro něj shromáždila, s přáním, aby je použil pro začátek své lékařské praxe. Ferdinand však v náhlém zvláštním pomatení smyslů bez rozloučení odjíždí. Kniha končí v momentě, kdy Ferdinand zaměstnaný jako lodní lékař hází Barbořin zlatý poklad do moře. Tolik k nastínění alespoň těch nejhlavnějších událostí v románu. Představuji si, že na člověka, který jej nečetl, musí působit nepochopitelně. Proč Ferdinand jedná tak jak jedná? Proč opouští milovanou chůvu bez toho, aby jí řekl byť jen "na shledanou"? Proč hází jí těžce shromažďovaný poklad do moře? To vše můžete pochopit snad jen v případě, že si knížku skutečně přečtete. Je totiž velmi těžké vylíčit zde mistrný Werfelův popis vnitřních stavů postav i vnějškového historického dění, které dané události osvětlují a dávají jim smysl. Jeho román je skvělou studií obého. Na jedné straně nám nabízí nahlédnutí do duše hlavního hrdiny tím, že nám vypráví jeho příběh a představuje jeho myšlenky, pocity i činy. Na straně druhé famózně popisuje období první světové války a "pádu Rakouska". Zachycuje nálady obyvatelstva, problémy, jimž různé jeho skupiny čelí, nevyhýbá se ani tématům víry, životního přesvědčení a filosofie, a to v okamžicích, kdy "končí starý svět". Důležitým tématem románu, které je třeba zmínit, je také víra v Boha. Prostřednictvím různých postav jsou tu vykresleny různé koncepty jejího uchopení. Přirozeně, až přírodně, hluboce a oddaně věřící Barbora, židovský přítel Engländer usilující o syntézu židovství a katolictví, dunajowský rabín reprezentující až starodávné kořeny židovské víry, ateističtí filosofové z kavárny... různé životní postoje a příběhy zasahující do hloubky vnitřního života jejich představitelů. Postavy Ferdinand - tichý lodní lékař, o němž v podstatě nikdo z jeho společníků na lodi nic neví, hlavní hrdina románu (další info výše v textu) Barbora - z Čech pocházející chůva, která před lety ztratila vlastní dítě. Ferdinanda miluje jako svého syna. Je schopná mu odpustit všechno včetně dlouhých pauzy v korespondenci. Její vztah s ním je totiž velmi zvláštní, jako by si rozuměli na dálku i beze slov... Engländer - mladý intelektuál pocházející z židovské rodiny, z neznámých důvodů však fascinovaný katolicismem. Pacifista a idealista, nejlepší Ferdinandův přítel Ronald Weiss - odvážný novinář, válečný zpravodaj, vůdce vídeňské revoluce Kruh lidí v kavárně: básník Krasny umírající hladem, historik Basil, filosof Gebhart, mecenáš Aschermann... Místo - z největší části Vídeň, dále Příbram a různé bojové linie Čas - konec 19. století až 20. léta 20. století Vlastní názor Celkově tento Werfelův román vnímám jako krásně vyvedený komplexní obraz určitého dějinného období a života určitého jedince. Umožnil mi lépe porozumět první světové válce i tomu, co bezprostředně po ní následovalo. Zároveň mi představil jednoho člověka, Ferdinanda, lodního lékaře, opuštěného sirotka, syna slavného plukovníka, vojáka majícího svědomí, odvážného revolucionáře, něžného přítele i osamělého poutníka životem... a dalo by se pokračovat. I přes některé nudnější pasáže a rozvláčnější popisy se mi román moc líbil. Zaujalo mě v něm něco, co by snad existencialisté nazvali "vržeností". Hlavní hrdina jako "výsledek" péče svých rodičů, výchovy Barbory, chození na vojenskou školu, do semináře, setkání s různými lidmi, účasti ve válce... zároveň však jako někdo, kdo se v rozhodné chvíli vzepře celému světu, když říká "ne" zabití, kdo přes všechnu toleranci a poslušnost v sobě má jakousi "brzdu", která mu nedovolí přejít přes tu či onu mez... Zdroje: wikipedie.cz, spisovatele.cz Štítky: Kultura, Nový čtenářský deník |
Autor: Agape, 22. 4. 2010 ↓ Diskutujte 
Poslat komentář
<<< Zpět na titulní stránku