Čtenářský deník - Alois Jirásek: Filosofská historie
Vydání Kniha u nás vyšla více než dvacetkrát. Moje vydání je z roku 1956 ze Státního pedagogického nakladatelství. Kompozice Dílko má 13 kapitol. Děj knížky Filosofská historie Příběh se odehrává v malebném městečku Litomyšli v roce 1848. Jeho hlavními hrdiny jsou čtyři studenti Vavřena, Frybort, Zelenka a Špína. Tito čtyři mladí muži bydlí u slečny Elis, která je starou pannou, neboť její milý před lety kvůli přání rodičů nastoupil do kněžského semináře. Ona od té doby pronajímá pokoje studentům a velmi jí záleží na tom, že vždy velmi dobrým. Každý z našich hrdinů je něčím specifický. Bodrý Moravák Frybort se roztomile dvoří dceři hokynářky z přízemí Márince. Vavřena doučuje synka aktuára Roubínka, bratra sličné Lotty, která si na něj potají myslí. Pan filosof má ale raději její vlastenecky smýšlející sestřenici Lenku, která u aktuárů žije, neboť jí zemřeli rodiče. Špína je také sirotkem a jeho život není zrovna šťastný. U děvčat příliš dobré postavení nemá a Márinka, po které tajně pokukuje, je zamilovaná do Fryborta. Zelenka je ze čtveřice nejméně výrazný a do dění příliš nezasahuje. Jádrem celého příběhu je studentská organizace církví zakázaného Majálesu v květnu 1848. Na něj navazují problémy, které naši organizátoři (hlavně Vavřena a Frybort) mají. Jen díky velkému štěstí nejsou vyloučeni a smějí pokračovat ve studiu. Mezitím se vyvíjejí jejich vztahy se slečnami. Zatímco u Fryborta jde všechno jako po másle, Vavřena takové štěstí nemá. Lotty žárlí na to, že si místo ní vybral Lenku a paní aktuárová Lence zakáže se s ním stýkat. Komunikují jen díky psaníčkům, které Lence předává nový student, jež doučuje Lottyina bratra namísto Vavřeny, a zřídkakdy se jim podaří sejít se v parku. Děj spěje k závěrečným zkouškám. Zatímco Vavřena, Zelenka i Frybort je složí, pro Špínu i ony končí zle. Kvůli své špatné finanční situaci si nemůže dovolit další rok studovat a tak nerad, ale přece jen, nastupuje do kněžského semináře. Příběh vrcholí tzv. pražským jarem, kvůli němuž studenti vyrazí do Prahy, aby se účastnili dění na barikádách. Špínův osud se tragicky naplňuje a jako jediný z nich na barikádě zahyne. Vavřena i Frybort prchnou po nevydařeném povstání z Prahy a jsou se svými láskami v korespondenčním styku. Frybort se z nich žení jako první. Po pěti letech přijde i svatba nyní již doktora medicíny Vavřeny a Lenky, kteří poté šťastně žijí se slečnou Elis, která jejich lásce celou dobu pomáhala, jak mohla. Místo Litomyšl, Praha Čas 1848 - 1849 Postavy Vavřena - spolehlivý a přesvědčený vlastenec, dobrý organizátor, stálý ve svých citech k Lence, stane se lékařem Frybort - pochází z moravského statku, kam se také po studiích vrátí a kam přiveze svou novomanželku Márinku, veselý a vtipný, nejlepší přítel Vavřeny Zelenka - nevýrazný student, který se nechce do ničeho namočit a chce žít svůj klidný život, do nebezpečných proti stávajícímu pořádku cílených aktivit nezasahuje Špína - chudý student, nešťastně zamilovaný, smutný, z nutnosti nastoupivší do kláštera, jeho život končí na barikádě Márinka - hezká a veselá dcera hokynářky, která je zamilovaná do svého Fryborta Lenka - hezká prostá dívka, smýšlí vlastenecky, čte českou prózu i poezii, což jí sblíží s Vavřenou Lotty - nafoukané, svou krásu si velmi dobře uvědomující děvče, chodí draze oblékaná a žárlí na svou sestřenici Lenku pro to, že si získala Vavřenu, na kterého si tajně myslela právě Lotty slečna Elis - příjemná a milá bytná Vavřeny, Zelenky, Fryborta a Špíny; studentům fandí a chová k nim až mateřské city; její milý, který musel v mládí odejít a stát se knězem, byl Lenčiným strýcem, proto má slečna Elis Lenku ve zvláštní oblibě pan a paní Roubínkovi - bohatí lidé, kteří se neradi museli ujmout Lenky poté, co zemřeli její rodiče i strýc kněz, u kterého několik let žila; představují v knize reakci a konzervativismus lpějící na pořádcích starého Rakouska aj. Vlastní názor Jakmile si zvyknete na styl, kterým je knížka napsaná, čte se dobře a plynule. Příběh je jednoduchý, ale nechybí v něm nic. Studium, práce, láska i překážky jí stavěné přes cestu, dynamika maloměsta i politická situace. To všechno dohromady dává poměrně dobře představitelný i poetický čtenářský zážitek. Z hlediska myšlenek je pro mě asi nejsilnější ta vlastenecká. Jirásek fandí studentům i Márince a Lence, které svým milým ušijí oficírské šerpy, když velí studentské "gardě". Kam dál? 20 nejoblíbenějších stránek ze Čtenářského deníku Štítky: Kultura, Nový čtenářský deník |
Autor: Agape, 17. 5. 2010 ↓ Diskutujte 
Pamatuji si, že jsem dostala tuhle knížku někde v sedmičce jako povinnou četbu (předrevoluční 80. léta), ze které jsem měla dělat referát. Ač jsem vcelku vděčným čtenářem a čtu ráda, tak Filozofská historie byl pro mě ořech těžkého kalibru :( Četla jsem ji o víkendu, venku běhali moji kamarádi a hráli si a já musela louskat tuhle hovadinu, aspoň tak mi to v těch třinácti čtrnácti přišlo.
Já jsem teď v sedmičce a všichni to máme jako povinnou četbu. Není to tak hrozný, ale zdá se mi, že je tam hodně drobností a detailů. Pro někoho to samozřejmě může být oříšek :).
Myslím, že Filosofská historie je jedno z Jiráskových nejpohodovějších děl, letos jsem musela odříkat referát na "Proti všem", které jsem ani nedočetla, popravdě, nic horšího jsem snad zatím nepotkala.. ačkoli Jiráska opravdu ráda nemám, už na té základce mi Filosofická historie přišla, když pominu jazyk, jako docela dobře čitelné dílo:)
Nu já povinnou četbu povětšinou nečetla ale Filosofskou historii jsem četla 2x a po každé mě to bavilo :)
Myslím si že že o proti ostatním Jiráskovým dílům je toto dílo naprostá pohoda na čtení maturitu mám před sebou a tohle jsme dostali na seznamu. Jsem ráda že jsem si jí vybrala. :)
Hustý
Lala
Poslat komentář
<<< Zpět na titulní stránku