1. česká fotbalová liga: Play-off a posunutí sezóny
Jednou z příčin je vedení fotbalového svazu, které se roky rokoucí nedokáže zbavit až příliš konzervativního přístupu k organizaci nejvyšší soutěže. Přestože zkušenosti s Ligou mistrů (dříve Pohár mistrů evropských zemí) a Evropskou ligou (dříve Pohár UEFA a Pohár vítězů pohárů) dokazují mimořádné přínosy změn směrem k divákovi, tady jako by se čas zastavil. Proč se hraje v bahně? Otázku z podnadpisu mi často klade přítelkyně, když zahlédne záběry z 1. české fotbalové ligy v některých z tzv. jarních nebo podzimních termínů. Například minulý ročník skončil 28. května 2011. Letošní byl zahájen 29. července. Mezi tím se nehrálo dospělé mistrovství Evropy ani světa. I kdyby ano, stejně by se tyto události týkaly buď naprosto minimálního počtu kopálistů z ligy, popřípadě nikoho, neprobojoval-li by se tam náš reprezentační dream team. 99% procent hráčů ligových mužstev si může (na rozdíl od top fotbalistů) i v průběhu velkých turnajů užívat dovolenou. Není žádný logický důvod, proč hrát v únoru nebo necelý měsíc před Štědrým dnem. A je evidentní, že zápasy ve vlahém letním večeru pod umělým osvětlení jsou trochu jiné kafe než klouzání se po břečce. Boj o druhé místo Když píšu tento text, nevím ještě výsledek derby pražských S. Přesto je o mistru ligy s největší pravděpodobností rozhodnuto po necelých osmi odehraných kolech z celkových 30. Tato trapná situace nenastává poprvé, také mnohokrát v minulosti nebylo již velmi brzy o co hrát. Řešení je jednoduché jako facka: Play-off. Rozhodně bychom nebyli s tímto systémem závěru nejvyšší fotbalové soutěže v Evropě takovými exoty, jako budeme například díky jednotné sazbě DPH. Dokážu si představit systém se 12 mužstvy, každý s každým doma a venku (to je dle mých chabých matematických znalostí 22 kol). Pak play-off pro nejlepších 8 týmů (1x doma, 1x venku) s velkým finále a jedním soubojem o třetí místo (semifinalisté by absolvovali celkem 27 ligových zápasů, čtvrtfinalisté o 2 méně). Konec tabulky by se porval ve čtyřčlenné skupině o 2 místa zaručující účast v dalším ročníku (22+6=28 utkání). Vždy by o něco šlo, hráči by měli více odpočinku, diváci by nemuseli mrznout na stadionech, běhalo by se po zelených trávnících, soutěž by se zbavila týmů věčně balancujících na hraně sestupu, Slavia s Baníkem by se museli začít snažit... Prostě idylka. Kdy se dočkáme? Pravděpodobně nikdy. Optimisticky laděný článek musím bohužel zakončit střetem s drsně neradostnou skutečností. Nic z toho, o čem píši, se nebude realizovat. Žádné takové návrhy nejsou na stole. Štítky: Politika a společnost, Sport |
Autor: Holden Caulfield, 26. 9. 2011 ↓ Diskutujte 
Poslat komentář
<<< Zpět na titulní stránku