Česko hledá politickou superstar. Marně
Dalo by se tedy předpokládat, že na těch nejprestižnějších postech budou profesionálové. Co má mít politik-profesionál v malíčku 1) Rétorika: - umí se vyjadřovat stručně a jasně, mluví bez chyb, - ví, jak strhnout posluchače, jak vyvolat nadšení pro své myšlenky, - v pohodě zvládá vystupování v médiích. 2) Ví, co chce a proč to chce: - má jasnou vizi, kam směřovat, - drží se svých názorů, přestože to může být aktuálně nepopulární, - reflektuje dění ve společnosti, reaguje na nově vzniklé problémy, - snaží se být prospěšný v delším časovém horizontu. 3) Umí se chovat, vypadá reprezentativně: - důstojně absolvuje vesnickou veselici i mezinárodní summit, - ovládá základy společenského chování, - ví, jak se oblékat. 4) Má charisma: - je přirozeným vůdcem, kterého ostatní následují, - dává lidem naději v těžkých časech. Jak jsou na tom předsedové stran zastoupených v Poslanecké sněmovně Bohuslava Sobotku téměř 20 let v nejvyšších patrech politiky pěkně vycepovalo. Pracoval na sobě. Ale charisma naučit nejde a vize nelze očekávat od člověka, který přežije v placené funkci snad i jaderný výbuch. Vizuálně působí jako plešaté přerostlé děcko. Uvidíme, co za dalších 20 let. Andrej Babiš spojuje na první pohled nespojitelné. Má obří charisma, ale je mizerný rétor. Svými názory oslovil voliče, které přepadlo zoufalství. Vzbudil naděje. Měsíce plynou, ráj nepřichází, zklamání roste. Vojtěch Filip je jako předseda pro KSČM ideální. Neurazí, nenadchne. Občas se obléká více než konzervativně, možná vědomě evokuje vzpomínky na papaláše ze zlatých osmdesátých. Hraje svou roli dobře. Karel Schwarzenberg je na tom podobně jako Babiš. Také mu místy nejde rozumět a navzdory tomuto handicapu získal fanatické obdivovatele. Mnohé ženy (dívky) při myšlence na starého aristokrata roztávají. Nezdvořilé chrápání na nejnevhodnějších místech je knížeti velkoryse odpouštěno. Kdo je předsedou ODS? Neviditelný muž. Pravděpodobným cílem Petra Fialy je neodradit 7 procent věrných. V nudnosti poráží Sobotku i Bělobrádka. Jakou má vizi, netuší ani on sám. Pavel Bělobrádek se objevil ve správný čas na pravém místě. Odvedl práci, teď tápá. Díky svému životnímu příběhu a dlouhodobě konzistentnímu programu lidovců umí získat voliče z řad nelakomých věřících. Nic víc. Tomio Okamura je parlamentním zlounem. Ostatní si s ním nechtějí hrát, novináři ho ignorují. Ať už si o něm myslíme cokoli, má k politikovi-profesionálovi z našeho výkvětu nejblíže. Proto i bez zázemí velké partaje a miliard v zádech uspěl. Ale pokud zůstane u pouhých populistických výkřiků, jeho hvězda brzy zhasne. Najde Česko politickou superstar? Zavedené strany si do svého čela silnou osobnost jen tak nezvolí. Ještě by nastaly nové pořádky. Škoda. Jen politická superhvězda může změnit věci k lepšímu. Mírný a velmi pomalý pokrok v mezích českého bordelu pouze prodlužuje zahnívání. Žije malá naděje, že se objeví někdo z regionů nebo v partajích na hranici volitelnosti. Související text: Liberální demokracie - Ráj svobody nebo peklo relativizace? Štítky: Politika a společnost |
Autor: Holden Caulfield, 12. 6. 2014 ↓ Diskutujte 
Poslat komentář
<<< Zpět na titulní stránku