Čtenářský deník - L. N. Tolstoj: Vojna a mír
Lev Nikolajevič Tolstoj je bezesporu jedním z nejslavnějších ruských spisovatelů. Narodil se roku 1828 v Jasné Poljaně (Tulská gubernie), jejíž prostředí zřejmě přispělo k formulování jeho ideálů týkajících se vesnického způsobu života. Jeho rodiče pocházeli ze šlechtických rodů a oba ještě v čase jeho dětství zemřeli, vychováván byl pak spolu se svými sourozenci především tetami (částečně v Kazani). V mládí neúspěšně studoval, bojoval na Kavkazu a Krymu. V Jasné Poljaně pak založil rodinu, s manželkou měli 13 dětí. Proslul myšlenkami nenásilí a šíření vzdělanosti, které se snažil prakticky uplatňovat na svém panství. Zemřel ve 82 letech (1910) v železniční stanici Astapovo několik týdnů poté, co z obtížně srozumitelných důvodů (zřejhmě kvůli rodinným neshodám) odjel vlakem od rodiny. Z jeho díla mezi nejznámější patří vedle popisované knihy Sevastopolské povídky, Anna Karenina a Vzříšení. Vydání Můj výtisk pochází z roku 2010 z dílny nakladatelství Odeon. Skládá se ze dvou vázaných knih. Jedná se o nejnovější český překlad, jehož autorem je Libor Dvořák. Kompozice Román má celkem 1416 stran, je členěn na 4 díly, dále rovněž na četné kapitoly. Vojna a mír: Děj Děj této rozsáhlé epopeje se otevírá v roce 1805, pokračuje pak s určitými přestávkami až do konce napoleonských válek. Hlavními postavami jsou příslušníci dvou šlechtických rodů - Rostovovi a Bolkonští. Početná rodina Rostovových žije převážně v Moskvě, kde hraběnka s hrabětem vychovávají 4 děti - nejstarší Věru, syna Nikolaje, krásnou Natašu/Natálii a nejmladšího Péťu, vyrůstá u nich dále schovanka - příbuzná Soňa/Sofie. Stýkají se s mnoha lidmi, starý hrabě pořádá množství hostin a zábav, což po jeho smrti vede až k velké finanční tísni rodiny. Bolkonští (starý kníže, syn Andrej a dcera Marja) tráví většinu času na venkově ve společnosti francouzské vychovatelky, řídí hospodářství a angažují se v armádních záležitostech, jde o jednu z nejbohatších ruských rodin. Na začátku románu se mladí hrabě Nikolaj Rostov a kníže Andrej Bolkonský zapojují do vojenského tažení, jež zahrnuje bitvu u Slavkova. Autor dále podrobně vykresluje bojiště i způsob fungování tehdejší ruské armády, přičemž neopomíná čtenáře seznamovat s různými zajímavými vedlejšími postavami, jejichž příběhy rozvíjí i dále v různých odklonech knihy od hlavní linie vyprávění. Co se týká postav hlavních, Andrej je v rámci hrdinského skutku v jedné z bitev těžce raněn, z čehož se - až nečekaně - zotaví. V době míru se pak (po smrti ženy při porodu) věnuje hospodaření, přičemž výchovu syna ponechává především na sestře Marje. Žije samotářským životem a má dojem, že láska je pro něho již zapovězena. Posléze se seznámí s Natašou Rostovovou, do níž se bezhlavě zamiluje, což se jeví být oboustranné. Nikolaj se poté, co se v armádě osvědčí, věnuje úvahám o ženění, rád by si vzal sestřenici Soňu, k níž ho váže hluboký vztah už od dětství, ale vzhledem k jejich příbuzenství a zejména finančním těžkostem rodiny musí tuto myšlenku opustit. Zároveň odmítá sňatek bez lásky, který by rodinu finančně pozvedl. Další část knihy se věnuje zejména líčení vztahu Natašy Rostovové a Andreje - jejich zásnub, odloučení, jejímu poblouznění přitažlivým záletníkem a rozchodu. Více pozornosti se také soustředí na bohatého hraběte Bezuchova, přítele obou rodů. Oba mladí šlechtici se po opětovném započetí bojů (Napoleonovo tažení do Ruska) účastní obrany vlasti, v době ohrožení Moskvy se do bojů zapojuje také nejmladší Rostov Péťa, který je kvůli své nerozvážnosti zabit v jednom z prvních setkání s nepřítelem. Boje s Napoleonovými vojáky jsou tentokrát osudné i Andrejovi, který je těžce raněn, a po usmíření s Natašou v zázemí umírá. Nikolaj během evakuace panství zachrání Andrejovu sestru Marju (v této době kromě úmrtí bratra stiženou i smrtí otce), čímž mezi nimi vznikne závažné pouto. Po jisté době odloučení se pak v míru vezmou. Nataša truchlící po ztrátě velké lásky nachází oporu v Pierru Bezuchovovi, za něhož se rovněž po uplynutí určitého času vdá. V závěru románu nacházíme oba páry již s dětmi na Bezuchovově panství, kde společně a v souladu tráví čas, přičemž je s nimi také stará hraběnka a Soňa. Nesmíme opomenout, že kromě líčení osudů jednotlivých postav autor věnuje mnoho prostoru také historickým skutečnostem a úvahám týkajícím se povahy dějinných událostí. Vojna a mír: Postavy Andrej Bolkonskij - šlechtic ženatý s půvabnou ženou, před intimitou s ní ale utíká do války, po návratu ji zastihne těsně před smrtí a nemůže již rozvinout vztah; dovede pak vášnivě vzplanout k Nataše, stejně tak plamenně s ní pak zpřetrhá vazby po jejím poklesku; v závěru života nalézá smíření; postava se snad největšími životními zvraty, nejintenzivněji se dostává do kontaktu s existenciálními otázkami (překonaná blízkost smrti a dále smrt po dlouhém ošetřování ran). Kníže Bolkonskij starší - vysloužilý vysoký armádní činitel, polemizuje se současným způsobem vedení války, doma je autoritářským otcem, který pevně a přísně vychovává dceru Marju, Andrejovi nepovolí svatbu s Natašou, velmi organizovaný a puntičkářský, umírá v době vpádu napoleonských vojsk do Ruska. Kněžna Marja - citlivá žena žijící s pedantickým otcem, realizuje se v náboženství a pomoci potřebným, nepříliš hezká, je už přesvědčená, že se nikdy neprovdá, nakonec ale nalezne blízkost díky setkání s Nikolajem Rostovem, kterého přesvědčí k sňatku z lásky, přestože je mnohem majetnější než on, šťastná v rodinném životě. Nikolaj Rostov - v rodině velmi oblíbený syn a bratr, citlivý, láskyplný, těžce se vyrovnává s nemožností oženit se se Soňou; v boji statečný, nerad nese břímě starosti o rodinné finance, po smrti otce se stává důstojníkem, aby rodinu uživil; ze studu se nekontaktuje s Marjou, ačkoli sňatek s ní by rodinu zachránil, až když jej ona vyhledá, podlehne společnému citu a ožení se s ní. Nataša (Natálie) Rostovová - krásná a nadaná mladá šlechtična, která okouzluje svou spontaneitou, ráda a hezky zpívá, tančí, je odvážná (účastní se např. honu, což není v dané době pro ženu typické), do jisté míry naivní, avšak schopná milovat a chovat se čestně; v manželství pak velmi oddaná muži, mateřská, pečující. Soňa (Sofie) - dívka vytrvale milující Nikolaje Rostova, která si je vědoma svého postavení sirotka vychovávaného z milosti příbuznými; po určitých slibech a nadějích, že budou spolu, dává Nikolajovi svobodu, ačkoli sama odmítla nabízený sňatek; jedná více dle potřeb, které vycítí u druhých, než svých vlastních, což je od ní i rodinou očekáváno. Věra Rostovová - nejstarší, doma nepříliš přijímaná dcera, liší se svými názory od Nataši a Sofie a celkového ladění rodiny, kvůli špatnému svědomí otce se jí ale podaří získat celkem velké věno, provdá se za ne až tak majetného na kariéru hodně zaměřeného manžela, jemuž pomáhá utvářet domov a budovat jmění. Hrabě Rostov starší- milý, veselý, ve společnosti oblíbený pán, který ale nedobře spravuje jmění rodiny (zděděné zejména ze strany manželky), v rodině laskavý manžel a otec. Hraběnka Rostovová - po celou knihu v poměrně pasivní roli, přihlíží, jak milovaný manžel rozhazuje peníze, z čehož je nešťastná kvůli svým dětem a jejich budoucnosti; po smrti manžela závislá na synu Nikolajovi, nejblíže z dětí má k Nataše a Péťovi, jehož smrt ji velice zasáhne. Pierre Bezuchov - nemanželský syn majetného hraběte Bezuchova, který po jeho smrti k nelibosti ostatních příbuzných zdědí celé jeho jmění, čímž se stává - i přes svou určitou neomalenost ve způsobech - jedním z nejatraktivnějších ženichů v Rusku; dobromyslný, velkodušný, nepraktický; ožení se nejprve s Helenou, ozdobou tehdejších salónů, manželství však není šťastné, žijí odloučeně, žena je nevěrná, plánuje rozvod, svazek nakonec ale skončí její sebevraždou; Pierre je v knize postavou, která nejvíce času tráví úvahami, hledáním pravdy, smyslu, stane se dokonce svobodným zednářem; štěstí ale nakonec nalézá ve spokojeném svazku s Natašou a životě na venkově. V knize vystupuje řada postav daších, jejichž příběhy autor do různé míry rozvíjí - přátel výše uvedených, jejich vzdálených příbuzných, ale i autorit jako Napoleon, car Alexandr, vojevůdce Kutuzov... Místo Tehdejší Rusko, částečně také území Rakouska. Čas Rané 19. století, období napoleonských válek. Vlastní názor Ve Vojně a míru Tolstoj nejen mistrně vykresluje příběhy, myšlenky a prožívání jednotlivých lidí či rodin, on zároveň z ruského pohledu souhrnně mapuje začátek 19. století a jeho historické události, nad nimiž se pak hluboce zamýšlí. V epilogu románu hledá odůvodnění jejich vzniku, přičemž dochází k představě, že nejsou dány vůlí jednotlivých osobností (Napoleon, car Alexandr, vojevůdce Kutuzov...), ale určitým snad až osudovým směřováním. Kniha tak inspiruje k zamyšlení nad hlubokými otázkami celé lidské existence. Zároveň hájí hodnoty života v harmonii s přírodou, v rodině, v láskyplných mezilidských vztazích. To je mi na ní sympatické. Doporučuji k přečtení těm, kteří mají trpělivost a troufají si na velké sousto. Vojna a mír je pro mě totiž dílo velké ve všech směrech (rozsahu, hloubky, autorské jasnozřivosti, psychologické propracovansti postav...). Plánuju, že se k ní ještě někdy během života vrátím. Možná ale až v důchodu. U téhle románové epopeje potřebuji dlouhou dobu na její zažívání :-) Kam dál? Čtenářský deník - M. A. Bulgakov: Mistr a Markétka Štítky: Nový čtenářský deník |
Autor: Agape, 17. 7. 2014 ↓ Diskutujte 
Poslat komentář
<<< Zpět na titulní stránku