České století - Kdo neví, co chce, těžko toho dosáhne
Minulý díl se zabýval událostmi kolem sametové revoluce a v plné nahotě ukázal, co je prapůvodní příčinou současného stavu. Koncem roku 1989 jsme se vydali nikoli cestou, která někam vede, ale pustili jsme se do bezcílného putování, jehož směr byl určen až později tzv. ekonomickými reformami. Kapitalisticky žít, socialisticky pracovat Tak by se daly v kostce shrnout ideály, s nimiž mrzly davy na demonstracích. Komunistická strana byla v krizi. Vedly ji komické postavičky a staříci nad hrobem. KSČ mohla za všechno špatné. Její obliba byla pod bodem mrazu. Lidé závistivě pokukovali po bohatství západu, vyzdobovali si koupelny prázdnými obaly od drogerie z kapitalistické ciziny, šmelili s džínami. Neuvědomovali si, že efektivní fungování ekonomiky nezbytně vyžaduje nezaměstnanost a chudobu u významné části populace. Svoboda projevu trápila hrstku odvážných, které vnitřní pnutí nutilo nahlas říkat pravdu. Vůdci věděli Václav Havel byl naivní snílek, ale nebyl idiot. On spolu s dalšími vůdci revoluce dobře věděl, že nevyhnutelně směřujeme ke kapitalismu. Před národem to vědomě tajili. Pro bezproblémové převzetí moci potřebovali nejširší možnou podporu. Kdo neví, co chce, těžko toho dosáhne Režim zbouraly miliony lidí, kteří nevěděli, co chtějí. Nedemonstrovali za politický program. Protestovali a v následné euforii jim uniklo, že revoluční vůdcové pozapomněli říct, zda chtějí socialismus, kapitalismus nebo nějakou specificky českou cestu. Proto je dnešní zklamání naprosto neoprávněné. Neobelhali nás. Prostě jenom nenabídli odpověď na nejdůležitější otázku a tehdy to nikomu nevadilo. Kam dál? Václav Havel - 3 projevy z roku 1990 (YouTube videa) Štítky: Politika a společnost, Retro |
Autor: Holden Caulfield, 3. 12. 2014 ↓ Diskutujte 
Poslat komentář
<<< Zpět na titulní stránku