Jak dostat Českou republiku nahoru? Důvěřujme v člověka
Každý je svině Právní řád ČR je založen na základním předpokladu, že jsou všichni zlí. Občané využijí jakoukoli příležitost k dělání rutyky, úředníci a policisté jsou zkorumpovaní, každý soudce je poloblb. Proto je naprosto nezbytné dostat do zákonů (popř. jiných norem) veškeré možné eventuality, aby bylo ve všech případech jasné, co dělat. Jde o sysifovskou práci a nepřetržité honění se za podchycením stále se měnící reality. Rozporuplné touhy Češi chtějí, aby bylo vše regulováno a zároveň, aby byly normy stručné, stálé, srozumitelné. Věří, že jasné stanovení pravidel pomůže k lepšímu fungování společnosti, nezůstane prostor pro nepořádek, korupci atp. Desítky let praktikování tohoto přístupu způsobilo současný stav. Příčiny se bohužel hledají pouze v malé míře buzerace. A jako řešení se nabízí přepisování, doplňování, vylepšování. Zaveďme funkční kontrolní mechanismy, zrušme nefunkční paragrafy Prvním krokem ke změně je pokuta 1 milion korun pro zákonodárce (úředníka, ministra...), který se vymlouvá na EU. Kdyby nebylo Bruselu, kolik skvělých věcí bychom vymysleli. Kecy! Před vstupem tady snad byl pořádek? Druhým krokem je razantní zjednodušení norem tak, aby bylo na jejich základě každému jasné, co se nesmí a jaké hrozí postihy. Logickou nezbytností je velký důraz na obyčejné lidské rozhodování (selský rozum). Třetím krokem je nastavení efektivních komunikačních standardů v rámci složek veřejné moci a tvorba stručných metodik (později souboru judikátů). Čtvrtým krokem je vytvoření nezávislých kontrolních mechanismů. Internet umožňuje přestat brát zřetel na místní příslušnost. Např. rozhodnutí úředníka z Prahy může anonymně kontrolovat úředník ze Zlína. Důvěřujme v člověka Velká většina lidí chce dodržovat smysluplná pravidla. Chtějí žít v České republice, kde se obyčejná spravedlnost jasně odráží v zákonech a rozsudcích. Chtějí pravidla stručná a srozumitelná. Každý slušný člověk potřebuje k plnému využití svého potenciálu elementární důvěru od společnosti jako celku. Co říká stát? Co říká (tunami předpisů a nařízení) Váš zaměstnavatel? Já Ti nevěřím! Pokud chceme být konkurenceschopní, musíme ukončit obří plýtvání lidským potenciálem. Už si nemůžeme dovolit vyhazovat desítky miliard oknem. Související text: České národní zájmy? Odpověď je přece jasná Štítky: Eseje, Politika a společnost |
Autor: Holden Caulfield, 5. 3. 2015 ↓ Diskutujte 
Poslat komentář
<<< Zpět na titulní stránku