Češi v roce 2016: Nesvobodní a oprávněně nasraní
Marta Kubišová mimo jiné řekla, že se dnes lidé bojí stejně jako za Husáka. Hanopis se všeobjímajícím podpisem Pracovníci v sobě soustředil (více či méně oprávněné) nasrání na bordel, panický strach z prozrazení a naprostou bezmoc. Svobodu! Ale jen pro ty, kdo se mnou souhlasí Tak lze v kostce shrnout postoj dnešních bojovníků za svobodu v první linii s pravdoláskaři. Kdo nesouhlasí jen trochu, zaslouží si opovržení. Kdo má (nedej Bůh) extrémnější postoj, měl by být umlčen nebo potahán po soudech. Argumenty, proč je správné někomu zavřít hubu, bývají až komicky trapné. Třeba když Facebook zablokoval nepohodlné stránky, vyrojila se spousta jeho obhajob. Prý nemá soukromá společnost povinnost poskytovat prostor pro názory, které jsou jí proti srsti. Prý si mají držkouni vytvořit vlastní platformu. Facebook má u nás téměř monopol. Zafinancovat odpovídající protiváhu by stálo stovky milionů. Za komárů také nebyli žádní státem oficiálně zakázaní umělci, jen ti, kterým nebyl dáván prostor k vyjádření. Stejně jako za normalizace je možné říkat pravdu pouze v nejužším rodinném kruhu nebo v putyce. Zkuste zítra zajít za nejvyšším vedením v práci a sdělit jim, co si myslíte. Pozítří si budete užívat nezaměstnanost. Banka se splátkami jistě ráda počká, než najdete jiný job. Do toho začíná vlčet policie. Ke cti jí lze přičíst pouze to, že prudí všechny stejnou mírou. Nasrání není rysem české povahy, má objektivní příčiny Cestovatelé po návratu z ciziny často žehrají na české kyselé ksichty. V Rakousku se prodavačky usmívají. V Africe jsou chudí, ale šťastní, bez shonu a stresu. Těžko říct, jak by se tvářila paní prodavačka v Österreichu, kdyby jí strouhli mzdu na třetinu. A těžko říct, jak by se tvářil domorodec v Ugandě, kdyby musel kvůli běžné existenci makat 8 hodin denně a 30 let splácet bydlení. Jisté je, že u nás se z obyčejných lidí usmívají jen ti, kteří to mají v povaze, nebo ti, kteří si dobrou náladu vlastním úsilím vytvoří. Objektivních důvodů ke spokojenosti je pomálu. Aspoň, že se máme rádi :o) Také Vás zajímá: Pivní kultura končí, národ vyhlíží světlé zítřky Liberální demokracie - Ráj svobody nebo peklo relativizace? Štítky: Politika a společnost, Psychologie a život |
Autor: Holden Caulfield, 7. 4. 2016 ↓ Diskutujte 
Poslat komentář
<<< Zpět na titulní stránku